Bohuslav Ludvík Balbín z Vorličné, jak znělo jeho celé jméno, se narodil 3. prosince 1621 v Hradci Králové do rodiny pardubického královského purkrabího. Při křtu ho na rukou držel sám Albrecht z Valdštejna, který mohl být snad i jeho kmotrem. Po náhlé smrti otce se s matkou roku 1622 přestěhoval na zámek v Častolovicích, kde byl vychováván rodinným přítelem Otou z Oppersdorfu.

Bohuslav Balbín již v útlém věku projevoval zájem o četbu a historii. V sedmi letech měl prý třikrát přečtenou Hájkovu Kroniku českou. V roce 1631 začal studovat na gymnáziu v Broumově. O rok později v letech 1632-1633 studoval na jičínském gymnáziu, kde bydlel jako šlechtický stipendista v semináři, který byl zřízen Albrechtem z Valdštejna. Dále pak Balbín studoval v Praze a v Olomouci. V 15 letech se stal novicem Tovaryšstva Ježíšova a v osmnácti letech začal studium v pražské jezuitské koleji v Klementinu. Po získání bakalářského titulu učil na gymnáziu sv. Klimenta. V roce 1650 byl vysvěcen na kněze a stal se mistrem svobodných umění.

B. Balbín v Jičíně

Své práce psal Bohuslav Balbín latinsky, avšak jeho zájem o české reálie prostupuje celé jeho dílo. Za své vlastenecké názory se na počátku 60. let 17. století dostal do sporu s představiteli jezuitského řádu a bylo mu zakázáno vyučovat. V dubnu 1661 byl svým řádem poslán do Jičína, kde se měl věnovat pouze studiu historie. Jičínský pobyt se Balbínovi stal díky laskavosti představených pobytem velmi příjemným, avšak již v roce 1663 působil v klatovské koleji, kde vzniklo jeho slavné dílo Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého.

Do Jičína se Balbín vrátil opět v letech 1666-1668. O svém druhém přeložení do Jičína napsal svému příteli Aloisu Hackenschmidtovi tato slova: „ Budu se stěhovati opět do Jičína, na místo mi žádoucí a milé, kde jsem se věnoval v úplné tichosti studiím a sepsal jsem svého Arnošta a historii Svaté Hory. Tak veselých dní ani se nepamatuji, že bych byl, kdy zažil.“ Do Jičína se pak vrátil ještě jednou v roce 1679. Za svých pobytů v Jičíně napsal životopis Arnošta z Pardubic, Historii Svaté Hory, k tisku připravil knihu veršů Včelí roj. V Jičíně také začal psát historii jičínské jezuitské koleje, kterou však nedokončil.

Bohuslav Balbín, jehož celá tvorba se nese v duchu pravověrného katolictví, loajality k Habsburkům a hlavně lásky k vlasti, její kultuře a jazyku, psal svá díla do úplného konce svého života. V roce 1683 byl stižen mrtvicí, a přestože nemohl sám psát, ve svém díle pokračoval s pomocí písaře.Bohuslav Balbín, jedna z největších osobností českého baroka, zemřel 28. listopadu 1688 v nedožitých 67 letech.

Balbínovy Rozmanitosti v muzejní sbírce

Součástí sbírky starých tisků Regionálního muzea a galerie v Jičíně je část vrcholného Balbínova díla Miscellanea historica regni Bohemiae (Rozmanitosti z historie Království českého). Balbín původně plánoval, že ve svém díle popíše Čechy ve třech dekádách (částech) a každá z nich měla mít 10 knih. Dílo však nedokončil, vyšlo pouze 8 knih z první dekády a 2 knihy z dekády druhé. První kniha byla vytištěna v roce 1679. Ve sbírce jičínského muzea se nachází první vydání šesti knih Rozmanitostí: 1. dekáda: Liber hagiographicus… (o svatých), Liber parochialis… (o farách), Liber regalis… (o panovnících), Liber epistolaris… (sbírka listin); 2. dekáda: 2 knihy věnované genealogii české šlechty.

Balbínovy knihy byly původně majetkem Musejního spolku v Jičíně. Některé z nich můžete nyní vidět ve stálé expozici jičínského muzea.

Gabriela Brokešová

V roce 2010 věnoval Ing. Karel Čermák jičínskému muzeu 14 velmi cenných fotografií, především od jednoho z nejznámějších fotografů Josefa Picka. Ta nejcennější z celého souboru je ale ateliérová fotografie Františka Josefa Hetschela zachycující Marii Proftovou s pravnučkou Marií Čespírovou.

František Josef Hetschel je nejstarším doloženým fotografem v Jičíně. Jeho žena zdědila v roce 1878 čp. 74 na Holínském předměstí, bývalou kovárnu, tzv. Nyplovnu. Působil i v Mnichově Hradišti. Pracoval na tzv. mokrý proces. Kolodiový proces (archerotypie nebo mokrý proces) je historický fotografický proces Angličana Fredericka Scotta Archera z roku 1851. Název mokrý vychází z toho, že podstatou procesu bylo exponování a vyvolávání za mokra. Zajistil tvorbu kvalitního negativu umožňujícího dokonalou reprodukci fotografií. Velmi rychle nahradil předešlé postupy, daguerrotypii a především kalotypii, a využíval se v letech 1851 - 1885.

Informace k životu i fotografické činnosti Fr. J. Hetschla se téměř nezachovaly. Jeho podobu známe z jediné fotografie, která je uložena v SOkA Jičín. Z Hetschelovy práce se dochovalo v muzejní sbírce jen velmi málo pozitivů z 2. poloviny 19. století, například tablo jičínských dobrovolných hasičů z roku 1873. V případě zbývajících čtrnácti snímků se jedná o klasické ateliérové podobenky především jičínských měšťanů. Mezi nimi se nachází například poručík ostrostřeleckého sboru v Jičíně Fassati, ale také farář Jan Tobiášek z nedaleké Radimi. Jedná se o klasické fotografické vizitky, na jejichž zadní straně jsou znázorněny Hetschelovy reklamní štítky, které asi třikrát za svou profesní kariéru změnil. Fotografické vizitky (carte de visite) jsou malé fotografie nalepené na kartonu velikosti dnešních vizitek, které ovládly svět během 60. a 70. let 19. století a značně tak přispěly k rozšíření a popularizaci fotografie vůbec. Jejich formát si patentoval 22. listopadu roku 1854 pařížský fotograf André-Adolphe-Eugène Desidéri.

Uvedená fotografie Marie Proftové (1877 - 1865), rozené Pohlové, manželky sládka ve Starých Hradech, je mimořádná svým stářím. Její pravnučka Marie Čespírová (1858 - 1871) byla dcerou schlikovského hospodářského ředitele v Kopidlně. Datace tohoto snímku je tedy jasná, před rokem 1865, což tento snímek staví do pozice nejstaršího pozitivu v muzejní sbírce.

Hana Fajstauerová

Pohřebiště u Vitiněvsi bylo nalezeno a popsáno před rokem 1933 Ing. Jaroslavem Bernardem, přednostou provozu městské elektrárny v Pardubicích. Pohřebiště se rozkládalo na mírném jižním svahu návrší nad železniční zastávkou a silnice jej rozdělovala na dvě části. Lokalita je datována do slezskoplatěnické kultury (10. – 6. stol. př. n. l.). Objeveno bylo nejméně 17 žárových hrobů uložených ve skupinách po 5 a více. Uloženy byly v mělkých jámách, snad pod nízkými mohylami, kdy dna jam byla pokryta vrstvou uhlíků se zlomky bronzových milodarů. Urna a nádoby, ve kterých byly do hrobu vkládány potraviny, byly přikryty mísami či pokličkami. Bohužel se z dřívějších výzkumů nedochovalo mnoho předmětů. Většina z nich je pak uložena v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně v prvním ze sálů stálé expozice zaměřeném na pravěk a raný středověk Jičínska. Mezi předměty je možné nalézt také skupinku drobných keramických nádob označených inventárními čísly 377, 702, 906, 908 – 911.

Miniaturní nádoby

Bohužel jen u některých z nádobek se dochovala čísla hrobů, kde byly nalezené. Hliněná nádobka žlutohnědé barvy a se zploštělým dnem označená inventárním číslem 377 byla nalezena v hrobě číslo XVIII. Drobný džbáneček s výškou 35 mm a páskovým uchem (inv. číslo 702) pak pochází z hrobu VII – 3. Ze stejné skupiny hrobů pak pochází i hliněná mistička. Výška všech miniaturních nádobek z vitiněveského pohřebiště nepřevyšuje 5 centimetrů. Nejčastějším tvarem nádob je amforka či miska. Některé z nádobek jsou zdobené rytými čarami. Podle článku J. Bernarda z Ročenky muzejního spolku v Jičíně 1933 se „chřestítka a malé nádobičky“ vyskytovaly na pohřebišti velmi hojně.

Význam nádobek

Archeologové řadí drobné nádobky mezi funerální neboli pohřební keramiku se zvláštní funkcí. Stejně jako chřestítka byly dlouhou dobu miniaturní nádobky považovány za hračky dětí. Avšak předměty tohoto typu byly objevovány i v hrobech dospělých. Vysvětlení se tak objevuje několik. Miniaturní nádobku, svou hračku, mohlo darovat dítě do hrobu blízké dospělé osoby. Více pravděpodobné je avšak spíše to, že miniaturní nádoby měly jiný účel. Podobně jako chřestítka, která byla využívána jako hudební nástroje či vykuřovadla, nádobky mohly sloužit k zavěšení. Uchovávat se v nich mohly také drobnosti či vonné masti.

Mgr. Martina Pajerová

V roce 2011 obohatily sbírky Regionálního muzea a galerie v Jičíně písemnosti týkající se jičínského advokáta JUDr. Františka Kloučka. Jedná se o 10 předmětů (drobná korespondence, blahopřání k narozeninám, vánoční přání), které byly zapsány do sbírky písemností a tiskovin RMaG.

František Klouček se narodil 28. června 1849 v domě čp. 31 na Holínském předměstí. Jeho otec, Václav Klouček, byl velmi dovedným jičínským puškařem. V roce 1872 byla v jičínském periodiku Krakonoš uveřejněna zajímavá zpráva: Na podzim r. 1859 přišel k p. Kloučkovi, puškaři v Jičíně, jakýsi Fr. Heinerle Schindelka, poručík pěšího pluku hr. Nugenta č. 30, s nákresem děla nové konstrukce, který mu pro neproveditelnost ministerstvo války vrátilo, a žádal Kloučka, aby s ním pracoval na opravě. Klouček zhotovil model děla asi v jedné šestině, přičinil prý k tomu četné změny, hlavně nový závěr. A pak mu Schindelka model sebral a předváděl zdařilé pokusy v Josefově…Schindelka, jemuž za cizí dílo vysloveno uznání, odejel do Vídně, kde se s novým dělem konaly další pokusy…Klouček dále vynašel zvláštní dělové koule, které i při dopadu na měkkou půdu nebo sníh s jistotou vybuchovaly.

František Klouček se po studiích na jičínském gymnáziu a pražské univerzitě stal advokátem. První advokátní kancelář si v Jičíně otevřel v roce 1881 zřejmě na Fortně v čp. 43, kde s rodinou také bydlel, v roce 1892 pak zakoupil dům čp. 110 na Husově ulici. Již jako student se František účastnil jičínského kulturního a společenského života, v roce 1870 se pak spolupodílel na založení českého studentského spolku Akademické čtenářské jednoty v Jičíně. Stál také u založení jičínského Sokola, jehož byl později dlouholetým starostou. V roce 1906 se stal předsedou výboru Občanské záložny.

Zajímavé je také působení F. Kloučka v politickém životě. Velmi bojovně se stavěl na stranu mladočechů, v roce 1890 založil Politický klub pro Jičín a okolí. V obecních volbách v letech 1893 a 1896 pak postavil Politický klub vlastní kandidátku. Tehdy sice získal mnoho hlasů, ale rozhodně ne většinu, aby mohl „ovládnout“ městské zastupitelstvo. Přesto byl Politický klub až do svého zániku v roce 1907 významným hybatelem dění ve městě. V roce 1895 byl František Klouček také zvolen zemským poslancem za Jičínsko a Novobydžovsko.

Syn Františka Kloučka Karel (1884 – 1964), též advokát, pracoval již od roku 1919 v otcově kanceláři, v roce 1925 ji zcela převzal. JUDr. František Klouček zemřel dne 19. května 1939 ve věku téměř 90 let.

Jana Kořínková

Obr. Vizitka – Rozalie Prokopová, roz. Šlechtična z Freyburgů. Přání ke jmeninám JUDr. Františka Kloučka (1849 – 1939). Jičín, 1915.