Na konci roku 2019 byly započaty před jičínskou nemocnicí stavební úpravy a přípravy terénu pro stavbu nového vstupu a lékárny. Dle zákona o státní památkové péči bylo pracovníkům našeho muzea umožněno provést archeologický dohled při hloubení základových žlabů pro budoucí stavbu a i v nepříznivých deštivých podmínkách se nám podařilo zachytit na profilech výkopu stopy lidské aktivity. V jihozápadním rohu nemocničního areálu byla kromě sídlištních jam z období prvních zemědělců potvrzena také přítomnost žárového pohřebiště z přelomu pozdní doby bronzové a rané doby železné. V té době platil striktní pohřební ritus, kdy do mělké jámy byla vložena keramická urna, které říkáme popelnice. Ta byla naplněna popelem s drobnými nespálenými kůstkami zemřelého a překrytá další nádobou mísovitého tvaru či kamenem. Velmi často hrobový celek obsahoval přidané nádoby, ojediněle kovové milodary jako šperky. Ve výjimečně bohatých hrobech se počet nádob mohl dostat až k desítkám kusů, nicméně kontexty v Jičíně patří svou náplní k těm běžně se vyskytujícím.

První zaznamenaný žárový hrob byl částečně porušen stavbou, nicméně velkou část se nám podařilo zdokumentovat. Do hrobové jámy bylo vloženo několik kusů nádob, které se bohužel post-depozičními procesy nedochovaly v původním stavu a byly snad tlakem zeminy stlačeny do jedné vrstvy. Přesný počet nádob v tomto kontextu, nám ukáže až laboratorní zpracování, při kterém budou jednotlivé střípky zpětně slepovány do původní podoby. Další ze čtyř nalezených hrobů byl odebrán tzv. in-situ, což znamená, že do provizorní laboratoře byl převezen blok zeminy s celým hrobem a teprve poté došlo k jeho pečlivé preparaci a dokumentaci. V tomto hrobě bylo zaznamenáno devět nádob v téměř kompletním stavu. Hrob obsahoval pouze keramické milodary, z toho největší nádoba (typu okřín) s popelem zemřelého byla překryta mísovitou nádobou. Ležela na boku, což může znamenat i pozdější lidský zásah do hrobového kontextu. Zbylé dva hroby byly bohužel značně poničeny a dochovaly se nám jen fragmenty nádob.

Pohřebiště z doby popelnicových polí v areálu nemocnice zaznamenal již archeolog Jan Filip v 19. století, ten jej datoval do konce doby bronzové, tedy začátků slezskoplatěnické kultury. Je tedy možné předpokládat, že výše zmíněné hroby byly součástí téhož pohřebiště, které mohlo v minulosti čítat až stovky hrobů. Podobně datované pohřebiště lidu popelnicových polí bylo nalezeno např. v Ostroměři, Kopidlně, Pařezské Lhotě nebo Dobré Vodě. Vyhodnocení jičínského materiálu však archeology stále čeká, protože samotný archeologický výzkum v místě budoucího nového vjezdu do nemocnice ještě neskončil.
                                                                                                                         Dominika Schmidtová

Na začátku srpna roku 2019 byl pracovníky našeho muzea prováděn klasický archeologický dohled při stavbě rodinného domu v Kopidlně, Luční ulici. Protože již z dříve dohledovaných okolních parcel máme archeologické nálezy, byli majitelé pozemku předem informováni o vysoké pravděpodobnosti archeologického nálezu. Tak se opravdu stalo, při skrývce nadložních vrstev zeminy bylo odkryto přes tři desítky malých až středně velkých objektů. Co nás však upoutalo naši pozornost, byl nález téměř dvoumetrové obdélné jámy s tmavě šedou výplní a jasnými hranami. Svým tvarem a drobnými kostmi v zásypu bylo více než pravděpodobné, že se jedná o kostrový pohřeb s hlavní osou sever - jih. S majiteli pozemku byl stanoven přesný časový harmonogram výkopových prací na pět pracovních dní a naše práce na odkrývání minulosti mohla započít. Nejvíce času bylo věnováno bezchybnému vyzvednutí ostatků a pečlivé dokumentaci celého procesu. Uprostřed hrobové jámy byl ponechán kontrolní blok, zatímco horní i spodní část jámy byla drobnými archeologickými nástroji odebírána. První se podařilo zachytit lebku pohřbeného jedince, ta směřovala na jih, následovali dolní končetiny, hrudní koš a nakonec pánev pod kontrolním blokem. Při odkrývání poslední části hrobové jámy, čekalo archeology překvapení v podobně dvou bronzových náramků na zkřížených horních končetinách v oblasti pánevní kosti.
Oba náramky můžeme díky analogiím přiřadit době laténské, konkrétně kopidlenské náramky s pečetítkovými a zdobenými konci se nosili hlavně ve druhé polovině 4. století př. n. l. V průběhu celého 4. a 3. století př. n. l. jsou pro Kelty typická plochá kostrová pohřebišť. Šlo o víceméně striktně dodržovaný pohřební ritus, při kterém byli nebožtíci ve střední Evropě pohřbíváni v natažené poloze na zádech s rukami podél těla a hlavou k severu. Co je pro nás zajímavé, je, že tato základní charakteristika se výrazně odlišuje od polohy těla v Kopidlně. Pohřbená žena byla uložena do hrobové jámy s hlavou směřující k jihu a překříženými horními i spodními končetinami.

Poloha s hlavou směřující k jihu se u nás vyskytuje velmi výjimečně. Pokud se jedná o ojedinělé případy v rámci celého pohřebiště (příkladem může být hrob ve Vliněvsi či z Radovesic), je velmi pravděpodobné, že pohřbený jakýmsi způsobem vyčníval ze společnosti. Nicméně máme i doklady regionálních odlišností, kde jsou celá pohřebiště podřízena jiným pravidlům ritu. To je příklad dříve odkrytého pohřebiště v Praze-Ruzyni či vybraných pohřebišť na Moravě, kde pochovávali všechny mrtvé hlavou k jihu. Zde se však předpokládá vliv z Karpatské kotliny. Tam se pohřbívalo nejen hlavou k jihu, ale také s početnou keramickou výbavou či masitými milodary.

Další anomálií v uložení těla jsou překřížené končetiny. V některých případech se v odborné literatuře překřížení nohou vysvětluje pohřbením nebožtíka např. v rubáši, kdy k překřížení končetin došlo neintencionálně při vkládání do hrobu. Podobným případem mohou být ruce složené v klíně. Ty byly zachyceny například u běžného hrobu dospělého muže na pohřebišti v Radovesicích.

Samotné kosterní pozůstatky stále čekají na odborné antropologické posouzení, nicméně již nyní můžeme vytvořit předběžný biologický profil jedince. Celkově lze říci, že se kostra dochovala ve velmi dobrém stavu. Určit pohlaví u dospělého jedince umíme na základě charakteristických znaků lebky a pánevní kosti. Dle předběžného zhodnocení se můžeme přiklonit k verzi, že se jedná spíše o jedince ženského pohlaví. Odhad dožitého věku je možné stanovit podle obrusu zubů, osifikace vybraných kostí v těle či dalších metamorfozních změn styčných ploch na pánevní kosti. Naše keltská žena se dožila velmi mladého věku, dožitý věk spadá do rozmezí 16 až 23 let. Další informace, například o zdravotním stavu nebo původu nám řeknou až plánované analýzy a další odborníci.

Po získání veškerých možných informací z odborných analýz nás do budoucna čeká vyhodnocení tohoto důležitého nálezu v kontextu okolních sídelních a pohřebních útvarů. Již nyní je jasné, že se jedná o raritu díky odlišné poloze těla v hrobě či chudé výbavě, kdy u sebe pohřbená žena měla pouze dva bronzové náramky.
                                                                                                                       Dominika Schmidtová

Jičínské noviny ze dne 22. července 1919 píší o hrůzném nálezu těla v blízkosti Císařské chodby v Čertově rokli (směrem k Hraběnčině vyhlídce). Sběrači jahod upozornili místního revírníka pana Sedláčka na odporný zápach, který ihned okolí prozkoumal a objevil mrtvolu v již pokročilém stadiu rozkladu, která byla po pás zatažena mezi balvany a zasypána kamením. Soudní komise po prozkoumání těla uvedla, že k úmrtí došlo před 6 až 8 měsíci. Oběť byla střelena z levé strany, pravděpodobně ze shora. Jednalo se o vojáka, podle výstroje důstojníka, jemuž v době nálezu chyběla blůza. V kapse oběti se nalezla papírová koruna a zlatý kroužek.

O tři dny později se k této události vyjádřily i noviny Český severovýchod, které uvedly, že policie je pachatelům již na stopě a pokud se potvrdí předběžný výsledek pátrání, bude jičínská veřejnost překvapena.

                                                                                                                                                                     
Po této zprávě Českého severovýchodu se rozhořela u jičínských obyvatel fantazie v nebývalé míře. Podle vyjádření Jičínských novin vzniklé „fantastické kombinace“ a závěry klevetících lidí došly až tak daleko, že byla poškozena čest několika nevinných jičínských rodin, které tak byly uvrženy v podezření. Jičínské noviny v kontextu těchto událostí vyjádřily se i k obecnému problému pomluv v Jičíně: „Klepy v našem městě kolovaly vždy jako i v jiných městech naší vlasti, ale Jičín poněvadž chce vynikati nad města jiná a jest také původcem „Šibeniček“ a rozličných jiných útoků na čest svých spoluobčanů….“

Český severovýchod k tomuto případu 22. srpna 1919 dále píše, že byl přesvědčen, že bude zločin brzy odhalen, ale že policejní orgány místo horečného vyšetřování, již týden po hrůzném nálezu oběti nic nečiní. Nabádají úřady, aby oslovily všechny pronajímatele bytů, aby zaslali seznamy a podrobnosti o svých nájemnících z řad vojáků v době, kdy mohlo ke zmizení a vraždě vojáka dojít. Český severovýchod je přesvědčen, že voják nemohl zmizet z kasáren, protože „tam by to tak lehko nešlo!“.

K případu se jičínský tisk již dále nevyjadřoval. Je pravděpodobné, že záhadná vražda vojáka v Prachovských skalách zůstala neobjasněna.

                                                                                                                                                                                                                                                                                       Gabriela Brokešová

Nálezy mincí vzbuzují u veřejnosti vždy pozornost. Při vyřknutí jednoduché věty „nalezl jsem poklad“, můžeme u posluchačů zaznamenat zatajení dechu nebo mírné rozšíření zorniček. Tyto symptomy doprovází nepředstíraný údiv a zájem o téma. Hromadné nálezy mincí neboli depoty či poklady zajímají také novináře a redaktory různých médií, kteří moc dobře vědí, že konečně zaujmou své čtenáře, posluchače či diváky.

       Po dlouhé době jsme zaznamenali hromadný nález mincí také na Jičínsku. V neděli odpoledne 24. února nalezl pan XY z Vrchlabí téměř 600 pražských grošů nedaleko obce Dřevěnice, respektive nedaleko křižovatky Na Špici. Bez dlouhého přemýšlení vyhledal kontakt na archeologa našeho muzea a nález oznámil. Tuto okolnost považuji za mnohem vzácnější úkaz, než jsou nálezy pokladů nejenom na Jičínsku. Ačkoliv byla neděle, bylo potřeba zareagovat. Sestavili jsme tým spolupracovníků a místo nálezu jsme zaměřili a provedli první dohledávku pomocí detektoru kovů. Další dohledávka v širším okolí nálezu následovala v dalších dnech. Bylo také třeba rozměřit a otevřít archeologickou sondu, tak abychom identifikovali výkop a schránku, v které byly mince uloženy.

Po zběžném posouzení mincí bylo zřejmé, že se jedná o bezmála deset kop stříbrných pražských grošů ze 14. a počátku 15. století. Líc mincí zobrazuje českou královskou korunu a dvojitý opis, na vnitřním opisu lze rozpoznat jméno WENCEZLAVS TERCIVS (Václav IV). Rub mincí zobrazuje kromě opisu GROSSI PRAGENSES českého lva. U opotřebovaných mincí není tento úkol zdaleka tak jednoduchý, jak by se mohlo zdá. Požádali jsme tedy o odborné vyhodnocení numismatika PhDr. Vojtěcha Brádleho. Jeho zkušenosti mu dovolují rozlišit groše podle několika nebo dokonce jen jednoho písmena na opisu. Podařilo se mu tak rozpoznat 6 grošů s opisem KAROLVS PRIMVS (Karel IV).

Nejvíce ražeb je z období vlády Václava IV. (1378–1419), celkem 569 kusů. 6 kusů patří období panování Karla IV. (1346–1378). Nejistě bylo rozlišeno 24 kusů, pravděpodobně se ale jedná o ražby prvně jmenovaného panovníka. Celkem se tedy našlo 599 kusů, což je ve středověkých jednotkách téměř 10 kop. Vyvstává otázka, zdali se nejednalo o přesně odpočítanou částku.

Drobný zbytek textilie, který se zachoval v korozivní vrstvičce jedné z mincí, dokládá, že hotovost byla ukryta v textilním váčku. Pečlivým odkryvem archeologické sondy bylo zjištěno, že se mince nacházely maximálně 30 cm pod současným povrchem a působením kořenů a zvěře se jejich část dostala až na povrch. Keramické střepy nádoby nalezeny nebyly. Zdá se, že úkryt byl původně označen čedičovým kamenem, který byl nalezen v hrabance v těsné blízkosti hlavní koncentrace mincí. Tuto domněnku podporuje fakt, že okolní terén je velice chudý na výskyt kamenů.

Ukrytí této značené hotovosti lze obecně spojit s neklidnou dobou na konci vlády Václava IV. nebo spíše v následných husitských válkách. Také složení souboru mincí je typické pro uvedené období.

Nejčastější otázka ze stran veřejnosti zní „co se za to dalo tehdy koupit“. Na takovou otázku není jednoduchá odpověď z mnoha důvodů. Vojtěch Brádle uvedl, že se jednalo o větší sumu. Pro srovnání: nové boty v té době stály dva až čtyři groše, podkova na koně půl groše a slepice jeden groš. Za celou sumu se dalo pořídit menší stádo dobytka. Hotovost mohla patřit například bohatému sedlákovi, který si ji už nestihl vyzvednout.

Podrobné numismatické vyhodnocení nálezu a jeho uvedení do sídelně historických souvislostí nás nebo další badatele teprve čeká.

                                                                                                                       Radek Novák