Muzeum

V současné době naplňuje muzeum veškeré funkce, které jsou definovány zákonem. Nadále je pro nás ústředním mottem to, že sbírka bez muzea může být, ale muzeum bez sbírek nikoliv. Péči o sbírky, jejich správě a tvorbě věnujeme zcela zásadní pozornost. V první dekádě nového tisíciletí je pro nás jedním z primárních cílů naší strategie také snaha zaujmout návštěvníka. Kromě interaktivní a stále velmi dobře navštěvované stálé expozice, kterou se snažíme neustále inovovat, tak činíme především výběrem zajímavých přednášek, doprovodných programů a výstav, které už zdaleka nemají zaujmout pouze tématem, ale především formou zpracování. Při instalacích výstav máme vždy na mysli nikoliv pouze to, že musíme zaujmout, ale také to, že se nechceme návštěvníkovi podbízet a spadnout na úroveň multimediálního či interaktivního info-kiosku. Jakákoliv forma hry, nadsázky, vtipu, atd. musí být u nás vždy podložena konkrétním faktem.

Nejsme osamoceným ostrovem a spolupracujeme s celou řadou regionálních spolků, paměťových institucí, škol aj. V našem muzeu se často objevují praktikanti, kteří se stále více etablují z řad vysokoškolských studentů. Regionální funkce Muzea hry se nejvýrazněji zrcadlí především v záběru, který má oddělení archeologie, etnografie, historie a přírodovědy.
Jsme neziskovou organizací a proto se pokoušíme do všech akcí, které pořádáme, přilákat i finance ze soukromého sektoru. Nejde nám při tom prvoplánově pouze o samotné financování konkrétních akcí, ale také o "výchovu" soukromého sektoru, pro který, jak si myslíme, by se kultura měla stát opět prestižní záležitostí - podobně, jako tomu bylo za první republiky.
Protože jsme muzeum hry, baví nás "hrát" si i s fenoménem muzeality a s informací, kterou v sobě muzejní předmět obsahuje.Vzhledem k tomu, že jsme veřejnou institucí, snažíme se jako instituce o absolutní otevřenost vůči veřejnosti. Nejsme a nikdy nebudeme politicky vyhranění, muzeum jako instituci chápeme v té nejobecnejší rovině jako jeden z prostředků ve výchově k demokracii. Naším úkolem, byť pouze na malém městě, je vychovávat k demokracii a posilovat ji. Domníváme se, že pouze takovýmto otevřeným a transparentním způsobem můžeme získat stálé návštěvníky.

A právě o to nám jde v současnosti nejvíce - nechceme, aby naše muzeum bylo pouze nahodilým bodem programu v itineráři do města zavítavších turistů, ale především, aby bylo centrem místní komunity.

To je podle nás jedním z hlavních cílů jakéhokoliv regionálního muzea.

Historie muzea a muzejního spolku

Vzniku jičínské muzejní společnosti předcházelo utvoření hospodářských spolků, které vyvíjely i činnost odbornou a výstavní.

Od počátku padesátých let 19. století pracoval v Jičíně Krajský hospodářský spolek, odbočka Vlastenecké hospodářské společnosti v Praze. Ten se ale za změněných politických poměrů s českým prostředím příliš nevyrovnal a do roku 1860 vykazoval jen velmi malou činnost. Na konci roku 1861 se stal předsedou spolku svobodný pán Lexa z Aehrenthalu a jednatelem Karel Brosche. Sídlo společnosti se nacházelo na trauttmansdorffském zámku.

Jaroslav Mencl spojuje vznik Muzejní společnosti s podnětem Josefa Šimáčka, profesora jičínské reálky, utvořit nový hospodářský spolek, který by byl skryt názvem Muzejního spolku, aby spíše získal schválení. Muzejní spolek měl svou prací přispět ke zřízení muzea, které by sloužilo k vzdělávání domácího i okolního obyvatelstva, a to ve čtyřech oblastech: přírodovědecké, průmyslové, hospodářské a starožitnické. Ke schválení návrhu došlo roku 1861, ale teprve v květnu 1863 došlo rozhodnutím ministerstva k povolení činnosti Muzejní společnosti Jičínského kraje. Předsedou se stal Dr. Karel Lev Klaudy a jednatelem Josef Šimáček.

Několikrát do roka se konaly přednášky a debaty na valných hromadách v Jičíně, Hořicích, Nové Pace a Lomnici. Při třetí valné hromadě byla uspořádána malá výstava. Sbírky se vystavovaly v prostorách hotelu U města Hamburku (dnešní restaurace Paříž). Po jejím skončení byly předměty rozebrány a uloženy v soukromí. První hospodářsko - průmyslová výstava proběhla v Jičíně o rok později, ve dnech 6. - 8. června 1864, v místnostech a na zahradě hostince Hamburk, kde mezi 217 exponáty jich 87 vystavoval i Vojta Náprstek.

Původní filiální Krajinský hospodářský spolek uspořádal dne 20. září 1864 hospodářskou výstavu v Libosadu. V říjnu roku 1867 žádala Muzejní společnost, aby jí byly poskytnuty prostory v nové školní budově, kam by mohla své sbírky vhodně uložit. Městská rada částečně souhlasila se žádostí společnosti a umožnila uložení spolkové sbírky v zasedacím sále obecního výboru. Dne 14. března 1870 se za podpory tehdejšího předsedy Muzejní společnosti libuňského děkana Antonína Marka oba spolky spojily a byla tak vytvořena Hospodářská, lesní a průmyslová jednota v Jičíně, jejíž program byl především hospodářský. V letech 1870 – 1884 byl jejím předsedou František Lohař. Jednota vydávala rovněž svůj časopis Přemysl.

Teprve v roce 1883 došlo z podnětu Literární jednoty v Jičíně k nové snaze oživit muzejní činnost. Byly vypracovány stanovy, kde se obec jičínská zavázala, že kromě předmětů, které položila za základ muzea (od roku 1884 tak v Jičíně existovalo Krajinské muzeum, jehož sbírky byly umístěny v prostorách hostince U města Hamburku), bude každoročně přispívat finanční částkou a poskytne i vhodné prostory. Kuratorium však bylo jmenováno městskou radou, což znemožňovalo širší účast veřejnosti, nebyly ani vhodné prostory, a spolek tedy prakticky nepracoval.

Teprve shromažďování materiálů pro Národopisnou výstavu (1895), jejíž myšlenka se zrodila vlastně již v době pořádání Jubilejní výstavy (1891), se stalo skutečnou hybnou pákou soustředěného sběru a dílčí vystavovatelské činnosti v krajích. A právě tato sběrná a vystavovatelská aktivita, datující se již od roku 1892, se stala bezprostředním momentem pro vznik četných muzejních spolků a muzeí. Jen v letech 1891-1894 jich vzniklo 34 a po výstavě v letech 1895-1898 jich bylo založeno dalších 18, přičemž u většiny lze prokázat bezprostřední souvislost s místní národopisnou výstavou.

Národopisná výstava měla své ohlasy i v samotném Jičíně. Již roku 1891 byl vytvořen Národopisný odbor, který roku 1895 prezentoval předměty z Jičínska právě na Národopisné výstavě v Praze. Již od počátku byla výstava sledována a komentována jičínskými novinami: „Věru ani nepostačí člověk vnímati ty dojmy a nálady slavnostního vzrušení a neví v prvním okamžiku, zda má jásati a výskati s veselým průvodem studentů, ubírajícího se v pestrých krojích k okázalé slavnosti do Staré Prahy, či plakati radostí nad shledáním s americkými Čechy.“ (Jičínský ohlas IX., 23. 6. 1895, č. 12, s. 2-3.) Nový Muzejní spolek v Jičíně se ustavil 15. září 1895 především vlivem Ferdinanda Menčíka. Předměty z Národopisné výstavy se staly základem muzejních sbírek, které přešly z vlastnictví Národopisného odboru na Krajinské muzeum.

Následujícího roku získalo Krajinské muzeum prostory v novostavbě Obecní spořitelny a teprve tehdy bylo možné instalovat stálou muzejní expozici. Obecní spořitelna, jejímž dlouholetým ředitelem byl Jaroslav Bendák (1876-1961), se stala mecenášem muzea.

K rozvoji muzea, rozšíření sbírek a zvýšení zájmu o jičínskou historii přispěla řada spolupracovníků muzea. Kromě výše zmíněných k nim náleželi především:

Václav Janoušek (1832 – 1920) - patřil k zakladatelům muzea, shromáždil mnoho archiválií, vydával historické práce a články
František Filip (1869 – 1958) - shromáždil cenný materiál, především noviny, fotografie atd.
Josef Metoděj Jakubička (1870 – 1949) – archivář Muzejního spolku
František Šalda (1890 – 1974) - zasloužil se o archeologické oddělení
Jiří Trejbal (1901 – 1985) - středoškolský učitel, národopisec, rozšířil národopisné oddělení muzea
Jaroslav Mencl (1893 – 1971) - pracovník muzea a autor dvoudílné Historické topografie města Jičína

Historie muzea souvisela zpočátku i s dějinami archivu a galerie.

Archiv se osamostatnil roku 1939. Materiály byly uloženy na radnici a v prostorách Muzejního spolku, od roku 1952 potom na zámku, v prostorách bývalých zámeckých koníren. Zde byla umístěna i muzejní knihovna.V roce 1952 vznikl okresní archiv. V polovině 60. let 20. st. se musel archiv z důvodu rekonstrukce přestěhovat nejprve do bývalé školy ve Hřmeníně, od roku 1966 působil na zámku v Jeřicích. Roku 1996 se vrátil zpět do Jičína (Raisova 533). Knihovna se takto nestěhovala, ONV ji v polovině 60. let věnoval Státní vědecké knihovně v Hradci Králové. V Jičíně zůstala pouze její část, a to především regionální tisky, dnes uložené v muzeu a archivu.

Galerie se osamostatnila v roce 1965 jako Galerie výtvarných umění Jičín, s funkcí pro okresy Jičín a Semily. Měla ale pouze omezenou činnost, protože probíhala oprava zámku. V letech 1972 – 1974 byly bývalé konírny rekonstruovány a v roce 1975 v nich byla otevřena velká výstavní síň. Z její jedné části byla zřízena svatební síň, otevřená v roce 1980. Od 1.1.1987 se opět galerie sloučila s muzeem a nadále fungovala pod názvem Okresního muzea a galerie v Jičíně.

Činnost muzea spočívala zpočátku převážně ve sběru materiálu, jeho konzervování a zajištění vhodného uložení. Od roku 1933 začala již i činnost publikační. Byly vydány dvě ročenky (1933, 1934). Roku 1935 byl založen Sborník Muzejního spolku v Jičíně, jehož vydávání bylo za protektorátu, 23. května 1941, zastaveno. Po válce již sborník nebyl obnoven. V souvislosti s touto vydavatelskou činností je nutné zmínit jméno Antonína Houby (1881 – 1968), středoškolského učitele a muzejního pracovníka, který se rovněž zasloužil o vydání druhého dílu Menclovy Topografie, když zmíněný borník nevycházel. Díky němu byl také v muzeu od roku 1939 zaveden denní provoz. Za války shromáždil sbírky a knihy ze škol, podporoval výtvarné výstavy, hudební činnost a nakonec se stal i správcem okresního muzea.

Postupně začaly muzeu chybět prostory k uskladnění sbírkových předmětů. Za okupace, kdy přibyly archivy a knihy různých spolků, bylo muzeum uzavřeno. K znovuotevření došlo až 1. dubna 1947. Stav sbírek byl v té době asi 20 tisíc kusů a 30 tisíc knih, vše v celkové prodejní ceně přibližně 10 milionů korun. Ale již 3. května 1948 muselo muzeum prostory spořitelny opustit. Nové místnosti získalo v prvním poschodí zámku, kde se uvolnilo místo po zásobovacím úřadě. Slavnostně bylo otevřeno 12. června 1949.

Dne 1. ledna 1950 se muzeum stalo městským a bylo spravováno muzejní komisí. Roku 1954 byla dokončena úprava prostor bývalých zámeckých koníren. Dne 1. ledna 1954 převzal muzeum do své správy okresní národní výbor a městské muzeum se tak stalo okresním.

V roce 1969 se započalo s rekonstrukcí zámku a v důsledku toho bylo muzeum pro veřejnost uzavřeno. Do místností expozice byly přestěhovány depozitáře, kanceláře a restaurátorská dílna. K novému stěhování sbírkových předmětů došlo v roce 1971, kdy spadla v jedné z místností část stropu.

Pro veřejnost bylo muzeum opět otevřeno až 25.února 1989.

Od roku 1992 začalo muzeum vydávat Muzejní noviny, věnované převážně historii Jičína a okolních obcí, které nepravidelně doplňuje i číslo mimořádné.

V roce 1993 byla zpřístupněna výstava k 700. výročí trvání města s velkým portrétem Albrechta z Valdštejna. Téhož roku byla 5. června (téměř po celém čtvrtstoletí) veřejnosti představena Konferenční síň, místo diplomatických jednání mezi Rakouskem, Pruskem a Ruskem proti Napoleonovi v roce 1813.

20. října 1994 proběhlo slavnostní otevření expozice z díla akademického malíře Radka Pilaře.

Roku 1995 byla instalací přírodovědné části dokončena stálá vlastivědná expozice.

V dubnu roku 1998 byla zpřístupněna panská oratoř kostela sv. Jakuba a výstava Katedrála uprostřed krajiny se stala součástí návštěvnického okruhu.

Roku 1999 byla ve velkém sále instalována expozice Valdštejn a jezuité. V roce 2000 proběhly stavební úpravy zpřístupňující uzavřené prostory muzea spolu s vytvořením herny a dílny Muzea hry. Téhož roku byla expozice Radka Pilaře přemístěna do Městského informačního centra.

V polovině roku 2001 byly místnosti vlastivědné expozice i dalších výstavních prostor v horním patře zámku vlivem rekonstrukce stropů uzavřeny veřejnosti. 1. června 2002 byla otevřena vlastivědná expozice a výstavní chodba muzea. 15. června muzeum představilo veřejnosti inovovanou vlastivědnou expozici spojenou s interaktivním způsobem prohlídky, vycházejícím z herny a dílny Okresního muzea a galerie Jičín – Muzea hry. Za toto nové pojetí expozice získalo v r. 2003 naše muzeum nejprestižnější tuzemské ocenění - 1. místo v celonárodní soutěži Gloria musaealis.