Výstavou, na kterou se můžete v letních měsících v jičínském muzeu těšit, je výstava Domácí loutková divadla, která představí soubor domácích loutkových divadélek ze sbírek Muzea hraček v Rychnově nad Kněžnou.
Výroba loutek a loutkových divadel patří neodmyslitelně k české tradici. Tradice loutek a loutkových divadel začíná u řezaných loutek kočovných marionetářů, kteří putovali od vesničky k vesničce ve vozech a hrávali ve skládací scéně v sálech hostinců. Byli také často zváni i na zámky, kde bývali štědře odměněni. Někdy si šlechta nechala řezat loutky a malovat kulisy pro vlastní divadla a loutek užívali s úspěchem také učitelé šlechtických dětí.
Od konce 19. století začala vznikat spolková loutková divadla, často s pravidelným provozem, která nejprve používala stejných loutek a kulis jako kočovní marionetáři. Později už to byly loutky a kulisy firem specializujících se jen na výrobu loutkových divadel a spolupracujících s umělecko-průmyslovými dílnami. V této době došlo k mohutnému rozmachu rodinného loutkového divadla a v mnoha rodinách nesmělo malé stolní divadlo chybět. Koncem 20. let 20. století už na našem území hrálo přes 2 500 evidovaných souborů loutkových divadel a každé mohlo mít kolem dvaceti loutek. Takový počet už vyžadoval poměrně rozsáhlý umělecký loutkářský průmysl.
Ani během druhé světové války obliba domácích loutkových divadel neklesala. Hraní loutkového divadla pomáhalo lidem alespoň na chvíli zapomenout na těžkou dobu. Po objevení se nového fenoménu televizního vysílání v 50. letech 20. století byla loutková divadla zatlačena do pozadí, ale objevilo se nové pojetí výtvarných poloh, zejména v oblasti loutky - hračky. Příkladem je ocenění Grand Prix pro výtvarníka Víta Grusse na světové výstavě EXPO 1958 v Bruselu za jeho jemně stylizované maňásky. Zajímavé typy divadélek nabízel také národní podnik KOMENIUM, založený v šedesátých letech 20. století, jehož hlavní náplní bylo zajišťování hraček a didaktických pomůcek pro mateřské školy v celém Československu. V nabídce jeho produkce byly různé typy plstěných a látkových maňásků, plošné i trojrozměrné loutky na tyčích, tištěné papírové loutky nebo maňásci - zvířátka. Vystřihovací papírová divadélka vydávalo také nakladatelství Albatros. Národní podnik TOFA zase vyráběl malá dřevěná nebo magnetická divadla, a to až do roku 1990.
Výstavu Domácí loutková divadla bude možné navštívit od 24. června do 13. září ve výstavní chodbě jičínského muzea.