Pravěké nálezy z Vitiněvsi

Povinnosti muzejního archeologa přivedou na nejrůznější staveniště v nejrůznějších lokalitách. Hluk stavební techniky, prach a silná doprava v bezprostřední blízkosti archeologických sond střídá klidné prostředí při okraji vesnice s čarokrásným výhledem do krajiny a osvěžujícím vánkem. Posledně popsané prostředí zakusili pracovníci archeologického oddělení jičínského muzea na jaře letošního roku při západním okraji Vitiněvsi. Výkopy pro základové pásy vznikajícího rodinného domu protnuly dva sídlištní zahloubené objekty pravěkého stáří a nemotorné rameno bagru vystřídaly motyčky a špachtle našich terénních specialistů. Naštěstí pro stavebníka nedošlo k omezení stavební činnosti a ani ke zvýšení nákladů; v případě staveb rodinných domů jdou totiž veškeré náklady za archeologické výzkumy na vrub muzea.

První zjištěný zahloubený objekt je pozůstatkem po sídlišti z mladší doby kamenné – neolitu. Nálezy získané z výplně objektu patří do mladšího stupně kultury s vypíchanou keramikou (4800–4500 př. Kr.). Kromě typických keramických zlomků nádob zdobených vpichy jsme nelezli kamenné štípané nástroje, zlomky kamenných broušených nástrojů, hrudky mazanice a zlomky zvířecích kostí. Objekt byl překryt vrstvou obsahující další výlučně pravěké nálezy; ta se nápadně liší od současné ornice, respektive vykazuje podobné vlastnosti jako výplň neolitického objektu. Teprve na tuto vrstvu nasedá ornice, která obsahuje kromě pravěkých předmětů i mladší středověké, novověké a i ty zcela současné.

Druhý zahloubený objekt obsahoval nálezy z mladší doby bronzové. Opět se jedná o typické sídlištní nálezy zahrnující zlomky keramických nádob, hrudky mazanice, zlomky zvířecích kostí, uhlíky a žárem deformovanou keramiku. Dle některých charakteristických znaků na keramice lze dovodit, že nálezy patří lužické kultuře (cca 1300–1000 př. Kr.). Zahloubený objekt má tvar komolého kužele, tj. úzké hrdlo a stěny rozšiřující se směrem k plochému dnu. Jedná se o tzv. zásobní jámu nebo obilnici určenou ke skladování obilnin.

Stěny obilnic bývaly omazané jílem nebo vystlané slámou a samozřejmě s hrdlem pečlivě utěsněným a chráněným před srážkovou vodou. Uskladněné zrno v takovém hermetickém prostředí přemění kyslík na oxid uhličitý, který vytvoří účinnou ochrannou atmosféru bránící plesnivění a nežádoucímu klíčení. Zároveň odradí parazity a dokonce hlodavce, kteří by si se zásobou zrna poradili dřív než případní zloději. Zajímavý je fakt, že klíčivost zrna u takto skladovaného obilí je velice dobrá i po uplynutí více než roku.

V případě naší vitiněveské jámy se nepodařilo prokázat jakoukoli úpravu stěn, a to ať výmazem, výpalem nebo vystýlkou. Mohla sloužit ke skladování jiných potravin, a proto uzavřeme, že její původní funkce byla skladovací; naposledy posloužila k uložení sídlištního dopadu.

Stručně popsaný nález není první archeologickou památkou zjištěnou ve Vitiněvsi. Neolitické nálezy v podobě broušených kamenných nástrojů známe z několika lokalit v rámci katastrálního území. Dokonce jde i o hromadné nálezy, tzv. depoty. Sídlištní nálezy kultury s vypíchanou keramikou známe ze zemědělského areálu v jihovýchodní části vsi. Sídliště pokračuje východním směrem, o čemž svědčí nálezy získané povrchovými sběry z ornice. Nově zjištěná lokalita je od zmíněného zemědělského areálu vzdálena minimálně 400 m. Další nálezy z uvedeného období známe také z polohy zvané „Vyšovatka“. Pozdní dobu kamennou - eneolit zastupuje nález kamenného sekeromlatu na zahradě u domu č. p. 4. Stalo se tak kolem roku 1965 při budování pařeniště. Mezi významnější nálezy patří objev pohřebiště kultury slezskoplatěnické s 17 žárovými hroby nalezenými na Malé Straně v letech 1924–1925 (výzkum Ing. J. Bernarda).
                                                                                                                                             Radek Novák