Depot z Žeretic – dar bohům či zdroj suroviny?

Počátkem listopadu roku 1896 nalezl chasník Hejzlar či kovář Odvárko v poloze řečené „V roklinách“ (pole v okolí silnice do Slatin) nádobu, která obsahovala množství bronzových předmětů. Archeologové označují takovýto hromadný nález artefaktů, vložených záměrně pospolu do
země, jako depot.

V nádobě bylo uloženo celkem 48 bronzových náramků a dvě sekerky. Náramky, vyskládané ve třech sloupcích na sobě, jsou čtyř typů. První druh má zploštělý oválný průřez, kdy je na hřbetu zdobený skupinami příčných rýžek. Konce náramku jsou rovně useknuté. Druhý typ je stejně jako druh předchozí ozdobený skupinkami rýžek, avšak jeho průřez je kruhový. Poslední dva druhy náramků mají na rozdíl od předešlých mírně zúžené konce. Zdobení však zůstává opět stejné. Všechny náramky mají v průměru mezi 7 – 10 centimetry. Dvě sekerky nalezené s náramky odpovídají typově artefaktům z období lužických popelnicových polí, tedy z mladší doby bronzové. První z nich, nesoucí inventární číslo 270, je dlouhá přes 17 centimetrů a jedná se přesněji o sekerku se středovými laloky. Sekerka druhá, s inventárním číslem 27,1 je dochovaná pouze v části, kde chybí její ostří. I tak dosahuje délky přes 12 centimetrů. Stejně jako u první se jedná o sekerku se středovými laloky, avšak její týl je silně vykrojený. Všechny předměty z depotu pokrývá zelená drsnější patina. Ta překrývá i některé z rýh na náramcích, takže nejsou skoro nebo vůbec patrné. Nádoba, ve které byly artefakty uložené, nese inventární číslo 269 a jedná se přesněji o dvojkónický okřín s upraveným okrajem. Celý depot byl darován J. Hejzlarem před rokem 1899 do tehdejšího krajinského musea v Jičíně. Bronzové předměty jsou dnes vystaveny v prvním sále stálé expozice.

Význam depotu

Depoty bronzových předmětů jsou fenoménem typickým pro mladší až pozdní dobu bronzovou. Jejich výskyt je známý po celé Evropě, avšak jejich četnost, skladba a charakter se v regionech i v čase liší. Otázkou je vysvětlení jejich funkce, kdy se nabízí několik možností. První z variant je uložení předmětů v době neklidu do země s tím, že si majitel depot již nevyzvedl. Dále se mohlo jednat o zdroj suroviny. V knovízské kultuře mladší doby bronzové jsou doložené depoty zlomků, které bylo možné znovu přetavit, protože bronz byl ve své době velice žádaný a někdy i špatně dostupný.

Předešlé motivy můžeme řadit mezi motivy světské, avšak je tu také důvod náboženský. Předměty se totiž mohly stát votivním darem, tedy darem bohům. Doložené máme depoty z oblastí, kde není dodnes odhalené trvalé osídlení z daného období. Soubory bronzových předmětů byly taktéž ukládány na kopcích či výšinných místech. Zde mohly být obětovány jak bohům nebeským, tak vládcům podsvětí. Objevené jsou však i předměty z toků řek jako například dvě bronzové jehlice nalezené v řece Otavě či další nálezy z Třeboňska v místech předpokládaných bažin. Význam mohly mít ovšem též výrazné přírodní útvary jako jeskyně, výrazné skály či samostatně stojící kameny. Možností, z jakého důvodu byl uložen depot v Žereticích, je tedy mnoho.

Mgr. Martina Pajerová