Tvorba básnířky Irmy Geisslové

Podsbírka: Rukopisy
Datum vzniku: konec 19. století až počátek 20. století
Datum zapsání: 1989
Způsob nabytí: starý fond muzea

Irma Geisslová se narodila 6. července 1855 v Pešti, kde její otec Jan Geissl pracoval jako železniční úředník. Protože otcovo zaměstnání bylo spjato s častým stěhováním, byli Irma i její tři sourozenci vzděláváni otcem v domácím prostředí a v duchu českém. V roce 1870 umírá v Praze matka Marie Geisslová a teprve patnáctiletá Irma se musí zhostit její role a postarat se o rodinu. Svou vlastní rodinu si tak Irma již nikdy nezaloží. Přesto již v roce 1874 vychází Irmě první básně v časopise Lumír, doporučené k otištění samotným Janem Nerudou, zaujatým tvorbou mladé básnířky. Povzbuzena úspěchem Irma publikuje své verše a povídky v časopisech Paleček, Světozor, Květy, Osvěta a dalších a v roce 1879 dokonce vydává vlastním nákladem básnickou sbírku Immortelly, která však nebyla kritikou, s výjimkou Jana Nerudy, přijata příliš pozitivně. Ani „druhá“ kritika Jana Nerudy již nebyla tak přívětivá a zklamaná Irma již nikdy své niterné, temné básně, podobné těm ze sbírky Immortelly, publikovat nebude. Přitom právě tyto intimní básně jsou odrazem osamocené a trýzněné duše básnířky.

V roce 1884 se Irma stěhuje s otcem a sestrou Emílií do Jičína, odkud pocházela Irmina matka (otec se narodil v nedalekém Štikově u Nové Paky a studoval na jičínském gymnáziu). Irma byla Jičínem nadšena a zapojuje se do veřejného a kulturního života města, přispívá do místních novin Krakonoš a mimo jiné též vydává sbírku básní Z Podkrkonoší.

I přes krátký záchvěv radosti a naděje se však Irmin pohled na svět příliš nezměnil. Odsouzena k životu bez finančního zajištění, manžela a dětí a po několika milostných, avšak neopětovaných vzplanutích, se Irma stále více propadá do depresí. Navzdory nepříznivé životní situaci píše až do úplného konce svého života. Irma Geisslová umírá na rakovinu v roce 1914.

Důvod výběru předmětu kurátorem sbírky:
Básnířka, o jejíž tvorbě se vedly a stále vedou debaty o tom, zda je hodnotná či není. Spíše se přikláním k druhému názoru, přesto musím přiznat, že Irmina, až obsedantní vášeň tvořit, je fascinující. Psala vlastně neustále, psala na kdejaký papír, který jí přišel pod ruku. Psala na útržky, na použité obálky, na rub letáků a pozvánek. Psala hlavně tužkou a psala o všem, co jí zrovna přišlo na mysl. Ve sbírce Regionálního muzea a galerie v Jičíně je dochováno několik stovek jejích rukopisů – básní, veršů, povídek, divadelních her a veršovaných přání. Součástí muzejní sbírky je i Irmin veršovaný deník – 1. ledna 1896 začíná Irma ve verších zachycovat své myšlenky, aby vzápětí skončila příznačně týden před smrtí svého milovaného otce v říjnu 1896.