Malíř Josef Jíra

„Myslím, že člověk maluje jedno své téma, jeden svůj obraz po celý život… Moje obrazy to je můj deník, mé listy důvěrné, které zveřejňuji a snažím se jim dát všelidský, obecný význam.“ Těmito slovy zahájil roku 1978 svou výstavu Josef Jíra, od jehož narození v říjnu 2019 uplynulo 90 let.

Josef Jíra patří ke generaci umělců, kteří své první výtvarné krůčky učinili v temné době druhé světové války. Během válečných let se Josef Jíra připravoval na Odborné šperkařské škole v Turnově na oboru rytí drahokamů. Šperkařská škola byla v této době semeništěm mimořádně nadaných zjevů. Společně s Jírou se zde učil například Vladimír Komárek, Ladislav a Valerián Karouškové nebo Jiří Rada. Tito umělci posléze spoluvytvářeli poválečný výraz moderního českého umění.

Josefa Jíru už v sedmnácti letech pro mimořádný talent přijali na Akademii výtvarných umění v Praze. Studium zahájil u profesora Karla Mináře a poté přešel do ateliéru Miloslava Holého. Roky na akademii pro Jíru znamenají léta hledání vlastního výrazu, ale také zde prožívá vnitřní uměleckou krizi, ze které se dostává až závěrem padesátých let. V roce 1957 se stal členem Svazu československých výtvarných umělců a zúčastnil se kolektivní výstavy na III. Pražském salónu v Obecním domě. V roce 1958 patřil mezi šťastlivce, kteří směli odcestovat na světovou výstavu EXPO 58. V Bruselu se prvně setkává se světovou výtvarnou produkcí. Avšak oproti většině umělců se začíná děsit technické vyspělosti a pokrok je pro něj předzvěstí katastrofy. I přes zmíněný rozpor završila návštěva Bruselu Jírův umělecký vývoj.

Na konci padesátých let stál Jíra u zrodu výtvarné skupiny M57 (Makarská), ve které se spojili bývalí spolužáci z turnovské školy a spříznění výtvarníci, jako například Ladislav a Valerián Karouškové, Jiří Novák, Radek Plachta, Jaroslav Šerých, Jiří Rada aj. V této době také poprvé samostatně vystavoval a navštívil Petrohrad a Paříž. Na těchto cestách pro sebe objevil staré mistry, zejména Rembrandta s jeho zájmem o člověčenství. Paříž na umělce však zapůsobila i svými kavárnami a šantány. Po návratu domů se pak jeho tvorba rozštěpila na dva proudy, kdy v jednom maluje radostné akvarely a ve druhém hluboce introspektivní obrazy.

Roku 1964 uspořádal první samostatnou výstavu na Malé Skále, kde posléze zakoupil Boučkův statek. Jírův příbytek se zanedlouho stal uměleckou baštou řady výtvarníků a intelektuálů. Jíra každoročně pořádal Maloskalské kulturní léto a roku 1992 otevřel galerii, která funguje dodnes. Malíř během svého života často vystavoval, a to i v zahraničí (např. Tbilisi, Tokyo, Havana, Paříž aj.). Díky cestám si tříbil svůj umělecký cit a způsob vyjadřování. V tomto ohledu byla nejvíce přínosná cesta do Arménie a Gruzie, po které začal vytvářet koláže se dřevem a měsíčními kameny.

Vynikající kolorista Josef Jíra si během let vytvořil osobitý styl založený na expresionismu. Výrazné barevné plochy traktoval černou. Jak naznačuje úvodní citát, obrazy jsou pro Jíru listy deníku, ve kterém nešetří sebe ani svět, ve kterém žije. Stovky pláten ukazují jeho vnímání světa, vzpomínek, zážitků vědomých i nevědomých. Častým a opakujícím se ikonografickým námětem Jírových obrazů jsou i ryby, starozákonní a novozákonní příběhy, zejména Křížová cesta a Betlém, který v monumentálním měřítku několikrát vytvořil v závěru svého života.

Tvůrčího vrcholu dosáhl na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. V této době namaloval vynikající cykly Oči a Člověk a kůň. Do tohoto vrcholného období spadají taktéž portréty, které zpracovával po těžkém úrazu. Josef Jíra je autorem mnoha knižních grafik. Jeho nejznámějším ilustračním počinem je bezesporu doprovod Olbrachtova Goleta v údolí nebo Hrabalova Městečka u vody.
                                                                                                                                                 Jana Schlesingerová