Keltská žena z Kopidlna

Na začátku srpna roku 2019 byl pracovníky našeho muzea prováděn klasický archeologický dohled při stavbě rodinného domu v Kopidlně, Luční ulici. Protože již z dříve dohledovaných okolních parcel máme archeologické nálezy, byli majitelé pozemku předem informováni o vysoké pravděpodobnosti archeologického nálezu. Tak se opravdu stalo, při skrývce nadložních vrstev zeminy bylo odkryto přes tři desítky malých až středně velkých objektů. Co nás však upoutalo naši pozornost, byl nález téměř dvoumetrové obdélné jámy s tmavě šedou výplní a jasnými hranami. Svým tvarem a drobnými kostmi v zásypu bylo více než pravděpodobné, že se jedná o kostrový pohřeb s hlavní osou sever - jih. S majiteli pozemku byl stanoven přesný časový harmonogram výkopových prací na pět pracovních dní a naše práce na odkrývání minulosti mohla započít. Nejvíce času bylo věnováno bezchybnému vyzvednutí ostatků a pečlivé dokumentaci celého procesu. Uprostřed hrobové jámy byl ponechán kontrolní blok, zatímco horní i spodní část jámy byla drobnými archeologickými nástroji odebírána. První se podařilo zachytit lebku pohřbeného jedince, ta směřovala na jih, následovali dolní končetiny, hrudní koš a nakonec pánev pod kontrolním blokem. Při odkrývání poslední části hrobové jámy, čekalo archeology překvapení v podobně dvou bronzových náramků na zkřížených horních končetinách v oblasti pánevní kosti.
Oba náramky můžeme díky analogiím přiřadit době laténské, konkrétně kopidlenské náramky s pečetítkovými a zdobenými konci se nosili hlavně ve druhé polovině 4. století př. n. l. V průběhu celého 4. a 3. století př. n. l. jsou pro Kelty typická plochá kostrová pohřebišť. Šlo o víceméně striktně dodržovaný pohřební ritus, při kterém byli nebožtíci ve střední Evropě pohřbíváni v natažené poloze na zádech s rukami podél těla a hlavou k severu. Co je pro nás zajímavé, je, že tato základní charakteristika se výrazně odlišuje od polohy těla v Kopidlně. Pohřbená žena byla uložena do hrobové jámy s hlavou směřující k jihu a překříženými horními i spodními končetinami.

Poloha s hlavou směřující k jihu se u nás vyskytuje velmi výjimečně. Pokud se jedná o ojedinělé případy v rámci celého pohřebiště (příkladem může být hrob ve Vliněvsi či z Radovesic), je velmi pravděpodobné, že pohřbený jakýmsi způsobem vyčníval ze společnosti. Nicméně máme i doklady regionálních odlišností, kde jsou celá pohřebiště podřízena jiným pravidlům ritu. To je příklad dříve odkrytého pohřebiště v Praze-Ruzyni či vybraných pohřebišť na Moravě, kde pochovávali všechny mrtvé hlavou k jihu. Zde se však předpokládá vliv z Karpatské kotliny. Tam se pohřbívalo nejen hlavou k jihu, ale také s početnou keramickou výbavou či masitými milodary.

Další anomálií v uložení těla jsou překřížené končetiny. V některých případech se v odborné literatuře překřížení nohou vysvětluje pohřbením nebožtíka např. v rubáši, kdy k překřížení končetin došlo neintencionálně při vkládání do hrobu. Podobným případem mohou být ruce složené v klíně. Ty byly zachyceny například u běžného hrobu dospělého muže na pohřebišti v Radovesicích.

Samotné kosterní pozůstatky stále čekají na odborné antropologické posouzení, nicméně již nyní můžeme vytvořit předběžný biologický profil jedince. Celkově lze říci, že se kostra dochovala ve velmi dobrém stavu. Určit pohlaví u dospělého jedince umíme na základě charakteristických znaků lebky a pánevní kosti. Dle předběžného zhodnocení se můžeme přiklonit k verzi, že se jedná spíše o jedince ženského pohlaví. Odhad dožitého věku je možné stanovit podle obrusu zubů, osifikace vybraných kostí v těle či dalších metamorfozních změn styčných ploch na pánevní kosti. Naše keltská žena se dožila velmi mladého věku, dožitý věk spadá do rozmezí 16 až 23 let. Další informace, například o zdravotním stavu nebo původu nám řeknou až plánované analýzy a další odborníci.

Po získání veškerých možných informací z odborných analýz nás do budoucna čeká vyhodnocení tohoto důležitého nálezu v kontextu okolních sídelních a pohřebních útvarů. Již nyní je jasné, že se jedná o raritu díky odlišné poloze těla v hrobě či chudé výbavě, kdy u sebe pohřbená žena měla pouze dva bronzové náramky.
                                                                                                                       Dominika Schmidtová