Jičínské noviny ze dne 22. července 1919 píší o hrůzném nálezu těla v blízkosti Císařské chodby v Čertově rokli (směrem k Hraběnčině vyhlídce). Sběrači jahod upozornili místního revírníka pana Sedláčka na odporný zápach, který ihned okolí prozkoumal a objevil mrtvolu v již pokročilém stadiu rozkladu, která byla po pás zatažena mezi balvany a zasypána kamením. Soudní komise po prozkoumání těla uvedla, že k úmrtí došlo před 6 až 8 měsíci. Oběť byla střelena z levé strany, pravděpodobně ze shora. Jednalo se o vojáka, podle výstroje důstojníka, jemuž v době nálezu chyběla blůza. V kapse oběti se nalezla papírová koruna a zlatý kroužek.
O tři dny později se k této události vyjádřily i noviny Český severovýchod, které uvedly, že policie je pachatelům již na stopě a pokud se potvrdí předběžný výsledek pátrání, bude jičínská veřejnost překvapena.
Po této zprávě Českého severovýchodu se rozhořela u jičínských obyvatel fantazie v nebývalé míře. Podle vyjádření Jičínských novin vzniklé „fantastické kombinace“ a závěry klevetících lidí došly až tak daleko, že byla poškozena čest několika nevinných jičínských rodin, které tak byly uvrženy v podezření. Jičínské noviny v kontextu těchto událostí vyjádřily se i k obecnému problému pomluv v Jičíně: „Klepy v našem městě kolovaly vždy jako i v jiných městech naší vlasti, ale Jičín poněvadž chce vynikati nad města jiná a jest také původcem „Šibeniček“ a rozličných jiných útoků na čest svých spoluobčanů….“
Český severovýchod k tomuto případu 22. srpna 1919 dále píše, že byl přesvědčen, že bude zločin brzy odhalen, ale že policejní orgány místo horečného vyšetřování, již týden po hrůzném nálezu oběti nic nečiní. Nabádají úřady, aby oslovily všechny pronajímatele bytů, aby zaslali seznamy a podrobnosti o svých nájemnících z řad vojáků v době, kdy mohlo ke zmizení a vraždě vojáka dojít. Český severovýchod je přesvědčen, že voják nemohl zmizet z kasáren, protože „tam by to tak lehko nešlo!“.
K případu se jičínský tisk již dále nevyjadřoval. Je pravděpodobné, že záhadná vražda vojáka v Prachovských skalách zůstala neobjasněna.
Gabriela Brokešová