RNDr. Karel Samšiňák (1923–2008)

Před 95 lety, 2. ledna 1923, se v Komenského, dnešní Jičínské ulici v Sobotce, narodil vědec a galerista, RNDr. Karel Samšiňák. Jeho stejnojmenný otec v něm jistě spatřoval dědice svého skvěle prosperujícího obchodu. Jenže rod Samšiňáků stíhá strašlivá kletba – synové svým otcům přináší jen samá zklamání. Místo co by se činil za pultem krámu, Karel Samšiňák sbíral brouky, četl entomologickou literaturu a již během gymnaziálních studií publikoval odborné přírodovědné články. Otec Samšiňák se po určitou dobu snažil přitáhnout svého zdánlivě nezdárného syna k obchodu, ale brzy poznal marnost svého počínání. Stejné zklamání z dítěte později zažil dr. K. Samšiňák se svým synem Janem, autorem těchto řádků. Z toho toužil vychovat svého pokračovatele, parazitologa, jenomže syn si za celoživotní poslání vybral letectví. To už je ale jiný příběh.

Život generace Karla Samšiňáka tvrdě poznamenala válka. V roce 1939 se uzavřely české vysoké školy. Když Karel Samšiňák r. 1942 na klasickém gymnáziu v Mladé Boleslavi s výborným prospěchem odmaturoval, celé další 3 roky mu nezbylo než jen snít o vědecké kariéře. Sen se mu splnil až po osvobození roku 1945. Ihned byl přijat k řádnému studiu na Přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity. Silně jej tu ovlivnila velká osobnost parazitologa prof. Otty Jírovce. Pod jeho vedením se Samšiňák namísto mravenců, na něž se do té doby zaměřoval, začal věnovat roztočům. Parazitologickému oboru akarologie, tedy právě nauky o roztočích, posléze zasvětil celou svou výzkumnou kariéru, v níž se vypracoval na vědce světového jména.

Vysokoškolská studia Karel Samšiňák ukončil r. 1949. Jeho diplomová práce byla pro svou vysokou úroveň uznána za práci doktorskou a vyšla v odborném tisku. Šestadvacetiletému absolventovi však nebyly jeho úspěchy nic platné. Nedávno nastolený komunistický režim vzal v potaz podnikatelskou činnost jeho otce a hlavně emigraci Samšiňákova mladšího bratra Josefa do USA. Proto Karel Samšiňák namísto na špičková vědecká pracoviště, tehdy sídlící v Praze, putoval až do Děčína, aby tu zejména uspořádal biologické sbírky oblastního muzea. Všechno zlé bylo pro něco dobré. Karel Samšiňák se v muzeu rychle vypracoval na ředitele. Vedle přírodovědných exponátů mu tím přibyly i starosti o depozitář obrazů. Těm sice ještě nerozuměl, ale skvělého poradce si našel v řediteli nedalekého litoměřického muzea, PhDr. Otakaru Votočkovi, jenž ve svém nezkušeném kolegovi probudil celoživotní hluboký zájem o výtvarné umění.

V polovině padesátých let, po smrti Stalina a Gottwalda, se poměry v Československu mírně uvolnily. Samšiňákův vysokoškolský učitel, parazitolog prof. Jírovec, si vzpomněl na nadaného žáka a roku 1955 prosadil jeho umístění na Biologický ústav ČSAV do Prahy, odkud Samšiňák záhy přešel na vznikající Parazitologický ústav ČSAV. V něm působil až do svého odchodu do penze r. 1983.

Ani návrat na špičkové vědecké pracoviště neutlumil Samšiňákův zájem o výtvarné umění. Podařilo se mu prosadit adaptaci chodby biologického ústavu na výstavní síň. V ní pak uspořádal nespočet jedinečných výstav ve své době vesměs neznámých a začínajících, dnes vysoce ceněných autorů. Vystavoval tu například Ota Janeček, Vladimír Komárek aj.

Šťastná náhoda Karlu Samšiňákovi r. 1971 dopřála pronajmout si garsoniéru na Šolcově statku v Sobotce, dříve patřícímu jeho rodičům. V jinak prázdném a zanedbaném domě se Karel Samšiňák rozhodl vytvořit výstavní síň. Přes mimořádnou nepřízeň státních institucí se mu to r. 1974 podařilo. Od té doby až do svého skonu r. 2008 pak pořádal výstavy „ve svém“ a dlouho nevyužitý Šolcův statek přeměnil ve vskutku prestižní výstavní prostor. Samšiňákem založená galerie v Sobotce funguje doposud, čímž stále připomíná jedinečné dílo svého zakladatele.
                                                                                                                                             Jan Samšiňák