Archeologický výzkum na Hilmarově náměstí v Kopidlně

V srpnu minulého roku začal záchranný archeologický výzkum, který se poté stal terčem nelichotivých poznámek řady lidí a trnem v oku mnohých řidičů, kteří Kopidlnem projížděli. Archeologický výzkum byl vyvolán zahájením opravy silnice, spojující Poděbrady a Jičín a dílčích částí projektu revitalizace náměstí, které byly podmíněny právě rekonstrukcí komunikace I/32 (výstavba dešťové stoky, přeložky stávajícího vodovodu a chráničky pro kabelové napětí). Navzdory tomu, že se muselo jednat o dlouhou dobu připravovanou stavbu, jsme se o těchto záměrech dozvěděli až „za pět minut dvanáct.“

V Kopidlně bylo už od začátku stavebních prací jasné, že pod dlažbou náměstí jsou skryti důležití svědkové minulosti. Tmavé výplně původních zahloubených částí obydlí a hospodářských objektů prozradily, že někdejší Kopidlno vypadalo úplně jinak. Výzkumem, který probíhal od poloviny srpna až do začátku prosince minulého roku, se podařilo odkrýt a zdokumentovat několik suterénů vrcholně středověkých domů, s nimi související zahloubené hospodářské objekty, dále štět, novověkou haťovou cestu a dřevěné vodovodní potrubí. Nejstarší prozkoumané situace datujeme do doby železné. Jednalo se  pozůstatky hospodářských objektů. Zahloubené objekty datujeme podle artefaktů nalezených v jejich výplních. Musíme tak brát v úvahu jejich způsob zániku a tedy to, zda byly objekty zaplněny jednorázově či se zaplňovaly postupně a mohly se do nich dostat artefakty pokrývající delší časový interval. Prozkoumané suterény domů tedy můžeme spojovat s domy, které v prostoru náměstí stávaly od 2. poloviny 13. či přelomu 13. a 14. století až do 15. století. Předpokládáme, že stavby zanikly v souvislosti s požárem, protože ve výplních objektů jsme se setkávali s dooranžova propálenými vrstvami, které interpretujeme jako destrukce spálených vrchních částí domů. Neméně zajímavým zjištěním jsou nálezy zlomků raně středověké keramiky, zdobené několikanásobnými vlnicemi, které však nemůžeme dávat do souvislosti s konkrétními archeologickými objekty (domy, jámami, apod.). Nacházíme je pouze ve vrstvách skrytých pod dlažbou náměstí. Dle množství této keramiky ale můžeme konstatovat, že středověcí lidé sídlili v Kopidlně již od střední doby hradištní (9. stol. – 1. polovina 10. stol.).

V případě Kopidlna se tak setkáváme s příkladem zajímavé změny struktury středověkého osídlení a dozvídáme se mnohé o proměnách kopidlenského urbanismu. Prozkoumané části domů můžeme klást do souvislosti se vsí Kopidlno, kterou máme písemnými prameny doloženou k roku 1322, kde je zmiňován „Petr (?) de Kopidlna“. Kopidlno bylo ještě roku 1406 vsí, ale již roku 1451 je v pramenech uváděno jako městečko, kterému byly roku 1514 a později uděleny další výsady. V roce 1514 například udělil městečku Vladislav II. Jagellonský na žádost Zikmunda z Kopidlna dva výroční trhy a přeložil týdenní trh z pátku na středu. Zikmund z Kopidlna dále mohl týden před a po výročním trhu vybírat clo na opravu cest vedoucích do městečka. Budeme-li hledat odpověď na otázku, kdy a v souvislosti s jakou událostí došlo k zániku prozkoumaných domů, nemůžeme prozatím nalézt jednoznačnou odpověď. Jako pravděpodobná se však jeví možnost, že k vyměření náměstí došlo  při vysazení na městečko v první polovině 15. století, kdy byla zřejmě vybudována i nová vodní tvrz v místě dnešního zámku. V písemných pramenech se také dočítáme o přepadu tvrze Pražany, který vyvolal požár. Zdá se však, že domy skryté pod dnešním náměstím postihla nějaká událost vedoucí k jejich zániku již dříve.

Nyní čeká jičínské archeology dlouhá laboratorní práce, při  které se budou snažit nalezené artefakty a situace lépe časově zařadit a také lépe interpretovat. Zároveň již v březnu započnou další stavební práce, které zajisté vyvolají další nutnost záchranného archeologického výzkumu. Projíždějící řidiči a obyvatelé Kopidlna tedy budou muset být trpěliví. Archeologové musí mizející prameny prozkoumat a zdokumentovat a poté se pokusit vyjasnit výše nastíněný příběh vsi Kopidlno, která se proměnila až do podoby takového města, jaké známe dnes.

                                                                                                                                                         Kateřina Opicová