K nejvýraznějším jičínským fotografům patří Josef Picek, který se narodil 16. listopadu 1849 v Českém Dubu a zemřel v šedesáti šesti letech 2. července 1915 v Jičíně.
K fotografickému řemeslu se dostal díky rodinnému zázemí. Jeho otec Jan Picek byl prvním trvale usazeným fotografem v Hořicích († 14. 4. 1899 ve věku 80 let). Dne 15. dubna 1873 zveřejnilo periodikum Krakonoš inzerát informující o otevření fotografického salonu dokonalými aparáty opatřeného. Prvním působištěm Josefa Picka byla zahrada Huga Spáleného v tehdejší Lipové ulici, tj. parcela dnešního domu čp. 185 v Havlíčkové ulici. Tehdy se zde nacházela rozsáhlá zahrada náležející k rohovému domu čp. 39. Stával tu zahradní domek, ve kterém byl umístěn Pickův první ateliér. V roce 1881 zakoupili manželé Josef a Marie Pickovi v dražbě dům čp. 45 na Husově ulici. V srpnu již Josef Picek inzeroval, že došlo ke změněně působiště jeho živnosti. Za šest let přistavěli ke svému domu ohradní zeď a verandu. Se svým synem Jaroslavem Pickem, který své odborné vzdělání získal v Paříži a Vídni, zřídil na přelomu století odbočku svého závodu v Praze, na Eliščině třídě. Je pravděpodobné, že pražskou filiálku vedl Jaroslav, který později provozoval svou živnost v Charkově na Ukrajině. Podobná expanze fotografa do hlavního města se týkala jen mimořádně úspěšných a ambiciózních fotografů.
Místní noviny vynášely vysoké odborné renomé Josefa Picka, který se řadil na úroveň předních fotografických závodů té doby. Tyto chvalozpěvy potvrzuje mj. Pickova účast na Jubilejní zemské výstavě v Praze v roce 1891, které se účastnil se svým souborem snímků Českého ráje. V Pavilonu českých turistů vystavoval společně s Jindřichem Eckertem. Na tuto výstavu byla přizvána jen hrstka regionálních fotografů a Picek zde působil vedle takových jmen jako Jindřich Eckert nebo Jan Langhans. Na zadní straně svých fotografií poté uváděl i další svá ocenění, tj. druhá cena stříbrná medaile, právě z Jubilejní výstavy. Na výstavě prezentoval výhradně platinotypie v archové a kabinetní velikosti. Platinotypie se podobaly kvalitní ocelorytině, byly měkké, bez lesku a trvanlivé. Jednalo se o fotografickou techniku, kde je obraz vytvořen vyloučenou kovovou platinou. Řadí se k ušlechtilým fotografickým tiskům a užívala se v letech 1885–1918. Fotografie měly nádherně syté tóny s vynikající kresbou ve stínech. Chválu na jeho umění přinesla i řada odborných časopisů a také Národní listy. Jeho ateliér pracoval s moderními přístroji a nabízel v Jičíně před 1. světovou válkou nejkvalitnější fotografické služby. Na zadních stranách svých fotografií prezentoval mnohá svá ocenění, mimo jiné stříbrné státní ocenění. V prestižním díle Letem českým světem z let 1896–1898 měl Josef Picek tři fotografie. Jeho fotografie se vyznačují brilantní čistotou a ostrostí záběru.
V domě čp. 45 na Husově třídě působil již před rokem 1881 hostinec. Poté, co jej Josef Picek v roce 1881 zakoupil, byl zvaný podle svých majitelů „U Picků“. Hostinec byl vykreslen v silvestrovské příloze Krakonoše 31. 12. 1885, kde byly zpodobněny přední jičínské restaurace a hotely. „Ten Pickův hostinec zaslouží eminenc neb tam jak na drátku jde všecko v pořádku, tam lze si zavýsknout, též dát se vyblejsknout buď se svou skleničkou neb s opičkou.“ V Pickově hostinci se na přelomu 19. a 20. století scházela vybraná jičínská společnost. Podvečerní schůzky se konaly „u stolu pravdy“ každodenně od 17 do 19 hodin. „Pobesedování v pestrém kruhu bývalo nenucené, přátelské s vyloučením debat politických a záležitostí obce“ (popis ze zadní strany fotografie). Předsedou společnosti byl JUDr. František Lohař, zemský advokát, prvním místopředsedou Ferdinand Machačka, ředitel učitelského ústavu. Klientela hostince se často stávala zákazníky Pickova fotoateliéru.
Josef Picek je autorem snímků jičínských starostů (celou posloupnost dokončil později další jičínský fotograf Václav Vraný), živnostníků, lékárníků, advokátů, umělců, profesorů, významných jičínských rodin apod. Kabinetky také zachycují vojáky 11. pěšího pluku zemské obrany. Kromě jednotlivců najdeme na jeho snímcích i skupinové záběry studentů jičínských škol, živnostenských společenstev, jičínských kulturních i sportovních spolků. V roce 1900 byly vystaveny ve výkladní skříní Paškova knihkupectví velké plytinotypie Fr. Lepaře, Fr. Ondříčka, Bedřicha Křídla a řady dalších. Jeho reklamy v místních novinách nabízely fotografie zvětšené, až v životní velikosti, dále snímky v olejových barvách, přirozeně a věrně malované, pořízené levně, ale také emailové podobizny, chromofotografie (kolorovaná portrétní fotografie složená ze dvou na sobě ležících fotografií: vrchní je zprůhledněná, spodní kolorovaná), nesmyvatelné podobizny na porcelánu apod.
Neopakovatelné jsou záběry Valdštejnova náměstí. Na jeho snímcích jsou ještě zachyceny dvě kašny z dílny Jana Suchardy. Druhá, ozdobená sochou Neptuna, byla odstraněna v roce 1894. Kromě těchto snímků a kopií neautorizovaných fotografií tyto záběry již žádný jiný fotograf ve svém díle nezachytil. Zachycená jičínská zákoutí, která ztvárňují již neexistující Jičín, jsou vedle záběrů Antonína Brožka, tím nejcennějším prostředkem k dokumentaci a popisu ulic a lokalit v Jičíně a okolí. Fotografie z Pickova ateliéru zachycují Jičín na přelomu 19. a 20. století. V jeho díle se dají vysledovat logické celky, které přesně dokumentují stav jičínských škol, památek, náměstí, kostelů apod. Věnuje se například velmi detailně záběru z věže novoměstského kostela na Staré Město. Tento prostor zachytil v několika časových etapách. Dosud nedoceněné zůstávají Pickovy záběry Prachovských skal, odkud pořizoval od poloviny 80. let 19. století rozsáhlé cykly kabinetek i větších formátů. Kabinetky signoval slepotiskem, později užíval zdobnou litografickou výzdobu. Zachytil i mnohé dominanty Českého ráje jako hrady Kost, Trosky, Pařez, zámek Humprecht.
Josef Picek měl se svou ženou Marií Janderovou z Hořic tři dcery: Boženku, Růženku, Marii a dále dva syny, Jaroslava a Jindřicha, který se stal naopak inženýrem. V roce 1900 zdědil Josef Picek po své manželce druhou polovinu domu. Po jeho smrti si dům dělily po třetinách dcery: Božena a Růžena Pickovy a Marie, provd. Vordrenová.
Josef Picek zemřel v roce 1915 po delší nemoci ve věku 66 let na marasmus (zchátralost) a zánět jater. V této době byl již vdovcem. V Jičínských novinách se tehdy objevila následující zpráva: „Chvalně známý fotografický ateliér i restaurace těchto dnů zesnulého majitele p. Josefa Picka budou i nadále rodinou zvěčnělého vedeny vlastní režií k plné spokojenosti svých příznivců, jakož i veškerého obecenstva.“ Po smrti Josefa Picka si ateliér najal na krátkou dobu fotograf Eugen Pokorný.
Hana Fajstauerová
RMaG je příspěvkovou organizací zřizovanou Královéhradeckým krajem