Sídliště z mladší doby kamenné v Bukvici

Velišský hřbet je pozoruhodnou archeologickou lokalitou jako celek. Na poměry Jičínska se zde objevují nálezy v neobvyklé koncentraci, a to především na jeho jihovýchodních svazích. Potvrzením tohoto konstatování je také objevení nálezové situace, která byla prozkoumána pracovníky jičínského muzea v dubnu až červnu letošního roku. Příčinou záchranného archeologického výzkumu byly výkopové práce související se stavbou polní cesty na polích severně od vsi Bukvice.

Již po jarní orbě zde byly dobře patrné tmavě šedé polohy v jinak hnědé ornici. Tyto tmavší anomálie vznikají naoráváním pravěkých zahloubených objektů. Zahloubeným objektem míníme jámu vykopanou do podložní zeminy, která je zde tvořena okrovou prachovou hlínou. Taková jáma byla zasypána např. odpadem a svrchní humózní vrstvou hlíny. Nebylo tedy těžké uhádnout, zda stavba polní cesty odkryje takové zahloubené objekty. Otázkou bylo kolik, jejich stáří a funkce. Nejmenší počet objektů byl zjištěn v 890 m dlouhém úseku polní cesty vedoucího přibližně po vrstevnici 348 m n. m. Celkem zde bylo zjištěno a prozkoumáno 11 objektů. V odbočce polní cesty směrem k Bukvici o délce 350 m jsme zjistili dalších 30 zahloubených objektů, a to především v její spodní části mezi vrstevnicí 330 až 340 m n. m. Posledním výkopem byla rýha pro drenáž o délce 100 m a šířce pouhých 2 m, vedoucí podél stávající cesty přibližně po vrstevnici 328 m n. m. Zde bylo objeveno další 5 objektů.  

Nejvyšší koncentrace objektů byla zjištěna v méně svažitém terénu, který nebyl postižen svahovou erozí. Méně svažitý terén je také vhodnější pro zakládání sídel. Výplně zahloubených objektů vydaly množství nálezů keramiky, kamenných broušených a štípaných nástrojů. Charakteristická výzdoba keramiky, v podobě vpichů dvojhrotým nebo vícehrotým nástrojem, nám dává jistotu při datování nálezové situace do období neolitu - mladší doby kamenné. Jedná se o kulturu s vypíchanou keramikou (cca 5100 – 4600 př. Kr.), konkrétně její mladší stupeň. Pokud bylo možné rozlišit funkci zahloubených objektů, rozpoznali jsme zásobní jámy, které mají na svislém řezu pohloubené stěny, dále několik sloupových a kůlových jamek, do kterých byly zapuštěny svislé konstrukční prvky ze dřeva. Pokud bychom měli možnost prozkoumat širší plochu tohoto sídliště, mohli bychom vysledovat půdorysy obydlí, v podobě řad kůlových/sloupových jamek, tvořící obdélný tvar. Výkopy pro úzkou polní cestu taková pozorování neumožňovaly. Byly zde zastoupeny také zahloubené objekty, které původně sloužily jako zdroj hlíny, tzv. hliníky nebo hliniště. Jedná se o rozměrné lalokovité jámy, z kterých byla těžena světlá prachová hlína za účelem omazávání dřevěných staveb. Pokud taková stavba zanikla v důsledku požáru, nalézáme žárem vypálené mazanice i s otisky konstrukčních prvků ve výplních objektů. Kromě typických keramických nálezů zdobených vpichy jsme nacházeli také zlomky keramických střepů nádob, které byly zdobeny rytými liniemi. Tyto nálezy ukazují, že sídliště kultury s vypíchanou keramikou překrylo starší sídliště kultury s lineární keramikou (ca 5600 – 5100 př. Kr.).

Teprve po pečlivém laboratorním zpracování a vyhodnocení nálezů budeme schopni říci, které objekty patří ke staršímu a které k mladšímu sídlišti. Zajímavý bude také rozbor dřevěných uhlíků a mineralizovaných zbytků rostlin. Pokusíme se tak společně s přírodovědci zrekonstruovat životní podmínky prvních zemědělců, kteří v období mladší doby kamenné započali s výstavbou trvalejších osad a zemědělskou kultivaci krajiny.

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                   Radek Novák