Pazourky na Jičínsku – nález z období mladého paleolitu ve Slatinkách

O výzkumu archeologické lokality Slatinky ležící asi půl kilometru východně od vsi Slatiny, který prováděli archeologové jičínského muzea ve spolupráci s dr. Petrem Šídou, jsme informovali čtenáře Hurá, Muzeum! v prvním čísle letošního ročníku. Tentokrát se na tuto lokalitu zaměříme díky pozoruhodným nálezům, které zde dokládají aktivitu našich předků již před více než 15 000 lety.

Zemní práce související s dostavbou střediska živočišné výroby odkryly při jihovýchodním okraji staveniště koncentraci kamenné štípané industrie. Jedná se o soubor několika set kusu silicitových (pazourkových) čepelí, úštěpků a drobných šupin. Povrch i hrany pazourků mají bělavou vrstvu v důsledku zvětrávání (tzv. patinu), která je jednou z indicií o poměrně vysokém stáří zpracování (štípání) tohoto materiálu. Většina těchto artefaktů je dílenským odpadem, který vznikl pří výrobě nástrojů; vlastních nástrojů zde bylo minimum.

Další indicií svědčící o vysokém stáří nálezů je jejich pozice ve vrstvách zemin. Nacházely se pod spodní neporušenou hranicí holocenních půd ve svrchní vrstvě spraše. Spraš je prachová zemina, navátá větrem, typicky světle okrové barvy. Spraše vznikaly v dobách ledových, kdy probíhalo silné mrazové zvětrávání hornin až na prach. Ten byl unášen větrem na velké vzdálenosti a usazován na svazích a v údolích. Pazourkové artefakty se tedy dostaly do této vrstvy ještě před ukončením usazování spraše poslední doby ledové, tedy před více než 15 000 lety. Protože byly artefakty spraší také překryty (cca 10 cm), musíme počítat ještě s o něco starší datací. Na vysoké stáří nálezů ukazuje také jejich tvar a zpracování, které zařazujeme do technokomplexu pojmenovaného gravettien (podle významné lokality La Gravette ve Francii).

Výjimečnost nálezu spočívá v možnosti prokázání lidských aktivit v období, kdy jsou v Čechách velice nepříznivé podmínky pro živobytí. V období před 20–18 tisíci lety vrcholilo výrazné arktické ochlazení, které proměnilo prostor Čech v nehostinnou subarktickou pustinu, pouze v nížinách v tundru nebo lesotundru. Doklady lidských aktivit jsou v tomto období velice vzácné. Celkového počtu takových lokalit se dopočítáme s pomocí deseti prstů.

Ale jak nezávisle potvrdíme stáří nálezů? Bohužel se nám nepodařilo nalézt žádný dřevěný uhlík nebo úlomek zvířecí kosti, který by nám umožnil použití radiokarbonové metody. Ačkoliv jsme nálezovou vrstvu spraše pečlivě prosévali a proplavovaly s pomocí síta o velikosti ok 0,25 mm, nenalezli jsme žádný pozůstatek organického materiálu. Odebrali jsme však vzorky pro metodu OSL datování (optically stimulated luminescence – opticky stimulovaná luminiscence). Materiálem vhodným k datování touto metodou jsou mikrozrnka křemene, kterých je v nálezové sprašové vrstvě více než dost (jde o jednu z hlavních složek).

Prozatím ale celou kauzu uzavíráme tvrzením, že se jedná o soubor artefaktů, datovaných podle jeho charakteru a pozice ve vrstvách zemin do okruhu tzv. epigravettienu vázaného na glaciální maximum.

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                        Radek Novák