Archeologický výzkum pravěkého sídliště v Libáni

V dubnu až červnu tohoto roku mohli pracovníci společnosti ANTOLIN Libáň zaznamenat neobvyklou aktivitu v jihovýchodní části výrobního areálu, v blízkosti vrátnice pro odbavení nákladních vozidel. Zde v úzkém pruhu mezi plotem a vyasfaltovanou plochou překladiště došlo v souvislosti s výstavbou ocelového přístřešku k podivuhodnému archeologickému nálezu. Po skrývce ca 60 cm ornice se zde vyrýsovala tmavé zbarvená místa ve světle hnědé hlíně. Většinou měla přibližně kruhový tvar nebo úzký protáhlý. Zkušený pohled archeologa brzy odhalil, že se jedná o pozůstatky sídliště z předhistorického období. Díky typicky zdobené keramice, která se nalezla v tmavé hlíně, víme bezpečně, že se jedná o památky z mladší doby kamenné – neolitu.

Jedná se o období, kdy střed Evropy obývali první zemědělci (5500 – 4200 př. Kr.). Na rozdíl od předchozího období, kdy lidé získávali potravu sběrem divoce rostoucích plodin a lovem divoké zvěře, znamená toto období doslova revoluci. Lidé zakládají trvanlivější osady v blízkosti polí, na kterých pěstují obilniny a luštěniny. Na pastvinách drží malá stáda skotu, ovcí, koz a prasat. Jejich obydlí nejsou žádnými chatrčemi nebo jednoduchými přístřešky, ale domy, které v mnohém připomínají ty současné. Stěny těchto domů jsou svislé, střecha sedlová. Sloupy a kůly, které tvoři podpůrnou konstrukci, jsou zhotoveny z tesařsky opracovaného dřeva. Rozměry těchto domů jsou úctyhodné, na délku dosahují až několik desítek metrů, na šířku 4 – 7 m. Lidé mladší doby kamenné tvořili výrobky z keramiky, převážně nádoby, ale i drobnou umělecky zpracovanou plastiku. Pracovní nástroje měli kamenné a to jak pádné (sekery, teslice), tak i určené k řezání a škrabání (štípaný pazourek do podoby čepelek).

Na našem nalezišti byly zjištěny pozůstatky dvou domů, po nichž se zachovaly sloupové a kůlové jamky. Jedná se o jamky původně vyhloubené do světle hnědé podložní hlíny, v nichž byly usazeny sloupy nebo zaraženy kůly. Po té, co tyto sloupy a kůly shořely, zetlely nebo byly vytaženy a použity jinak, jamka se zaplnila svrchní tmavou zeminou a vznikly tak barevné odlišnosti v podobě kruhů či oválů ve světlejším podloží. Jamky byly také doprovázeny žlábky, které bylo možné v některých případech spojit se základy těchto domů.

Práce archeologů spočívala v pečlivém začištění těchto nálezů, dále bylo nutné vykopat tmavou výplň jamek a dohledat v nich nálezy. Většinou jsme získaly úlomky zdobené i nezdobené keramiky a fragmenty kamenných nástrojů. Keramika je nejčastěji zdobena soustavou vpichů do tvarů krokvic. Tato keramika dala v minulosti název celé kultuře s vypíchanou keramikou (5000 – 4200 př. Kr.). V našem případě se jedná o mladší stupeň této kultury.

Pokud sloupové a kůlové jamky tvořili jasně viditelné řady, bylo zřejmé, že se jedná o půdorysy zmíněných domů. Našli jsme střední část domu orientovaného ve směru severovýchod – jihozápad a závěr druhého domu o stejné orientaci, doplněný o základový žlábek. Vzhledem k faktu, že stěny obou staveb byly velmi blízko, domníváme se, že domy neexistovali současně.

Kromě zmíněných nálezů jsme měli možnost prozkoumat rozsáhlou jámu, která byla zaplněna pravěkým odpadem. Do dnešních dob se nám zachovaly pouze opět keramické střepy nádob, opracované a neopracované kameny, ojediněle kosti. Dalšími nálezy jsou mineralizované zbytky rostlin a dřevěné uhlíky, které se zachovaly v tmavé hlíně vyplňující pravěké jámy. Tyto drobné a křehké nálezy jsou získávány v naší laboratoři, rozplavováním vzorků hlíny. Podrobnou analýzou budeme schopni částečně rekonstruovat vegetaci v této lokalitě v uvedeném období.

Archeologický výzkum byl tedy ukončen pouze ve své terénní etapě. Další, laboratorní a analytická etapa výzkumu stále probíhá. Detailní výsledky budou k dispozici až za několik měsíců.