Středověká hrnčířská pec z Hořic

Některé druhy archeologických nálezů jsou očekávané, jiné neočekávané a pak jsou takové, o kterých se archeologovi radši ani nezdá. Mezi očekávané patří třeba pozůstatky sídlišť z mladší doby kamenné, které nacházíme na plochých terasách nad vodotečí, které jsou pokryty úrodnými sprašovými půdami a nacházejí se ve výškové hladině do 300 m n. m. Při výkopech v areálech původně středověkých měst také není nouze o středověké nebo raně novověké vrstvy s příslušnými nálezy. Často to bývají základy již neexistujících staveb, požářiště, či vrstvy odpadu nebo navážek, pokud bylo třeba v minulosti vyrovnávat terén a tak dále. Každá taková nálezová situace je cenným pramenem pro poznání minulosti daného místa a také příslovečným kamínkem do mozaiky poznání naší minulosti. Je nositelem svědectví o nějaké minulé události, jako je například postavení domu – jeho užívání – zánik (požárem) – planýrka – navážka – postavení nového domu...

 Aby bylo možné tyto události časově správně zařadit, je nezbytně nutné, aby archeolog uměl časově zařadit předměty, které jsou součástí archeologických vrstev. Nejčastěji je užíváno znalosti o vývoji a časovém zařazení keramické produkce daného období, nejčastěji tedy keramických nádob. Získávání těchto znalostí je velmi obtížný a zdlouhavý proces, který v případě středověké archeologie trvá již desítky let. Velmi cennými nálezy z tohoto úhlu pohledu jsou mincovní poklady uložené v keramických nádobách a dále nálezové situace, které sestávají z velkého množství keramických střepů či nádob a není pochyb, že vznikly současně nebo ve velmi krátkém časovém horizontu.

Právě takto cenným nálezovým celkem jsou pozůstatky hrnčířské pece včetně zachovalé vsádky, která byla letos v červenci objevena v Maixnerově ulici v Hořicích (v blízkosti obchodu LIDL). Pec byla nalezena v souvislosti s výkopem pro plynové potrubí. Výkop zachytil pouze okraj pece, takže na svislé stěně výkopu bylo možné pozorovat vrstvy žárem propálené zeminy a keramické hrnce posazené dnem vzhůru, které tvořily vsádku a kopuli pece. Dno pece bylo zahloubeno pod tehdejší povrch terénu a vlastní kopule pece byla tvořena keramickými hrnci, které byly spojovány hlínou. Takový plášť pece jistě hrnčířům zajistil dosažení dostatečné teploty pro vlastní výpal. Pec zanikla v poslední fázi výpalu zřícením kopule; stalo se tak v první polovině 15. století. Zřícená pec byla zahrnuta hlínou a ponechána svému osudu.

Terénní výzkum trval z přestávkami až do konce léta letošního roku. Kromě vlastního odkryvu přibližně poloviny pece, která má v průměru 4 m, byly odebrány vzorky na speciální datovací postupy. V současnosti probíhá laboratorní ošetření nálezů včetně rekonstruování a lepení 60 vyjmutých nádob. Archeologický výzkum tímto zdaleka nekončí…