Jedinečný ornát z kostela Všech svatých pod Zebínem

Církevní textilie patří v kolekci textilních sbírek k těm méně početným a pro výstavní či badatelské účely téměř nepoužívaným, přesto se mezi nimi skrývají pozoruhodné předměty s bohatou historií. Příležitost představit veřejnosti alespoň část z tohoto souboru, šest kusů církevních textilií původně patřících k inventáři kostela Všech svatých pod Zebínem, bude na připravované výstavě Zebín – příběh jednoho vrchu, která bude otevřena od 12. června.

Mezi zebínským textilním souborem, pořízeným zřejmě v průběhu 18. století, vyniká bohatě zdobený ornát. Soubor patří k jedněm z nejstarších akvizic jičínských sbírek z období příprav Národopisné výstavy českoslovanské (NVČ), která se konala v roce 1895. Figuruje v Soupisu sbírkových předmětů, který je uložený ve Státním okresním archivu v Jičíně, zapůjčených pro tuto významnou výstavu, pod číslem 43 a následující. Také na jednotlivých textilních součástkách jsou připevněny originální kartičky dokládající vystavení na NVČ v roce 1895. Po ukončení NVČ byly předměty vráceny do Jičína a posléze obohatily sbírky jičínského krajinského muzea.

Od antického pláště k baroknímu ornátu

Ornát, nebo též kasule, je svrchní mešní roucho katolického kněze, které se obléká přes tzv. albu, dlouhý bílý úbor s úzkými rukávy a na spodním okraji doplněný krajkou. Církevní roucha prošla v průběhu staletí mnoha změnami, ornáty z toho nevyjímaje. Od zvonového pláště bez rukávů převzatého z antiky, který ale příliš omezoval pohyb kněze při bohoslužbě, se v průběhu pozdního středověku ustoupilo. Plášť byl na bocích rozdělený a pro usnadnění pohybu zúžený cca pod lokty, měl tedy eliptický střih s otvorem pro hlavu. Barokní období přináší další typ ornátů zkrácených po stranách až do úrovně mezi rameny a lokty kněze a podélně sahající ke kolenům. V průběhu barokního období dochází k značnému vykrojení látky v přední části ornátu v oblasti ramen a vzniká tak tvar, který je lidově nazývaný „basička“ nebo též „housličky“. Na prsou i na zádech mívají ornáty ozdobně vyznačený kříž, nebývá to ale pravidlem, u některých pozdně barokních ornátů se objevuje vpředu i vzadu pouze vyznačení svislého pásu, příčný pás kříže chybí.

Zebínský ornát představuje právě tento poslední barokní typ, s výrazně vykrojenou přední částí. Vyrobený je z bílého hrubšího lněného plátna podšitého hrubým plátnem modré barvy. Přední i zadní díl zdobí v ploše květinový ornament vyšitý hedvábnými přízemi pastelových odstínů modré, žluté, hnědé, červené a zelené barvy. Okraje a středové pásy lemuje široká zlatá porta, která si spolu s výšivkou zachovala jas a svěžest.

Uprostřed zadního dílu kasule je vyšita figura světice držící v rozpřažených rukou bílou roušku s vypodobněním Kristovy tváře korunované trním, tedy sv. Veronika. Kontury postavy lemuje stříbrný dracoun. Vzhledem k použitým materiálům je zachovalost mešního roucha, zejména pak výšivky a zlatých port, pozoruhodná a svědčí o velmi sporém využití při bohoslužbách konaných v zebínském kostele.    

Zebínský ornát a význam bílé barvy v liturgii

Důležité je také připomenout význam bílé barvy plátna použitého na zebínském ornátu, která v římskokatolické liturgii symbolizuje čistotu, nevinnost, radost, ale také světlo a je obrazem Ježíše Krista. Bílý ornát bývá užíván při všech svátcích spojených s Kristem kromě jeho umučení, svátcích Panny Marie, andělů, svatých vyznavačů, panen a vdov (pokud netrpěli mučednictvím), ale také při oslavných průvodech a radostných událostech. V této souvislosti vyvstává možnost, že byl ornát a další součástky zebínského souboru, které vykazují jednotný ráz, pořízen pro jednu ze dvou nejvýznamnějších událostí pro kostel Všech svatých, a to oslavu 100. výročí získání zázračné ikony Panny Marie Rušánské do vlastnictví jičínských jezuitů, která se konala v roce 1737. Na tuto počest byla uspořádána honosná barokní slavnost, při které byla ikona Madony Rušánské nejprve převezena do zebínského kostela, kde se konala slavnostní bohoslužba. Po jejím ukončení  byla v pompézním průvodu za zvuků zvonů a výstřelů z hmoždířů, oslavných písní a divadelních scén opět převezena do Jičína a následně do kostela sv. Ignáce v Jičíně.

Hana Macháčková