Slavík obecný – Luscinia megarhynchos

Jako každoročně, měli i letos účastníci akce Vítání ptačího zpěvu možnost zaslechnout hlas slavíka obecného (Luscinia megarhynchos). Zpěv tohoto druhu je přímo pojmem, se kterým se setkáváme v mnohé básni či próze. Jeho zpěv však můžeme právě touto dobou slyšet v naší přírodě poměrně běžně a na mnoha místech. Vyhovují mu zejména husté porosty v blízkosti rybníků a řek, v Jičíně se vyskytuje v okolí rybníků Hádek a Šibeňák nebo podél toku Cidliny.

Zatímco svým hlasem se slavík řadí mezi ptáky unikátní, zjevem je to pták poměrně obyčejný. Je velký jako vrabec, hnědý, s rezavě zbarveným ocasem. Nápadné jsou jeho velké oči, které nám napovídají, že je to pták aktivní i za šera či v noci. Pokud se nám podaří slavíka zahlédnout, bývá to často v poloze se svěšenými křídly a poloroztaženým ocasem.

Slavík obecný zimuje v rovníkové Africe, odkud přilétá začátkem května. Samci vyhledávají své staré okrsky a označují je zpěvem, a to ve dne i v noci. Noční zpěv je díky ztichnutí lidského ruchu i zpěvu ostatních ptáků výraznější. Hnízdo staví samička, a to na zemi, či v hustém křoví jen do 1,5 m nad zemí. Snáší 5 – 6 olivově zelených vajec, na kterých sedí cca 13 dní. Po dalších 11 – 12 dnech mláďata hnízdo opouštějí. Mladí samečkové se musí zpěvu naučit a právě v srpnu můžeme zaslechnout jejich první pokusy o zpěv. Koncem srpna či začátkem září ptáci odlétají na zimoviště. Slavík je pták hmyzožravý, hmyz loví na zemi. Koncem léta se přiživuje i na různých bobulích.

Kromě slavíka obecného se v České republice vyskytuje též slavík modráček (Luscinia svecica). Jak napovídá jeho název, poznáme ho podle modré skvrny na prsou s malou bílou skvrnkou uprostřed. Svým způsobem života se velice podobá slavíku obecnému.

Počty slavíků se v Čechách v průběhu let měnily. Je těžké říci, zda-li úbytek slavíků, trvající až do 50. let 20. století a popisovaný i v odborné literatuře, byl způsoben nadměrným lovem, či zde byly další důvody, např. ve změnách krajiny a nabídce potravy. Negativní vliv na populace slavíků měl i jejich lov v zemích jižní Evropy, přes které ptáci táhnou na zimoviště v Africe. Zde se slavík lovil a bohužel občas i dnes loví jako pochoutka. Nejvyšší početnosti dosáhli slavíci v České republice v letech 1995 – 1997, od té doby jejich stav opět mírně poklesl. Hlavním důvodem je nyní likvidace jejich přirozeného prostředí – druhově bohatých lesů s hustým podrostem křovin.

Ve sbírce RMaG v Jičíně se nachází pouze makropreparáty slavíka modráčka (viz foto). Slavík obecný je ve sbírce zastoupen pouze vajíčkem.
 

Mgr. Petra Zíková