Bohuslav Ludvík Balbín z Vorličné, jak znělo jeho celé jméno, se narodil 3. prosince 1621 v Hradci Králové do rodiny pardubického královského purkrabího. Při křtu ho na rukou držel sám Albrecht z Valdštejna, který mohl být snad i jeho kmotrem. Po náhlé smrti otce se s matkou roku 1622 přestěhoval na zámek v Častolovicích, kde byl vychováván rodinným přítelem Otou z Oppersdorfu.
Bohuslav Balbín již v útlém věku projevoval zájem o četbu a historii. V sedmi letech měl prý třikrát přečtenou Hájkovu Kroniku českou. V roce 1631 začal studovat na gymnáziu v Broumově. O rok později v letech 1632-1633 studoval na jičínském gymnáziu, kde bydlel jako šlechtický stipendista v semináři, který byl zřízen Albrechtem z Valdštejna. Dále pak Balbín studoval v Praze a v Olomouci. V 15 letech se stal novicem Tovaryšstva Ježíšova a v osmnácti letech začal studium v pražské jezuitské koleji v Klementinu. Po získání bakalářského titulu učil na gymnáziu sv. Klimenta. V roce 1650 byl vysvěcen na kněze a stal se mistrem svobodných umění.
B. Balbín v Jičíně
Své práce psal Bohuslav Balbín latinsky, avšak jeho zájem o české reálie prostupuje celé jeho dílo. Za své vlastenecké názory se na počátku 60. let 17. století dostal do sporu s představiteli jezuitského řádu a bylo mu zakázáno vyučovat. V dubnu 1661 byl svým řádem poslán do Jičína, kde se měl věnovat pouze studiu historie. Jičínský pobyt se Balbínovi stal díky laskavosti představených pobytem velmi příjemným, avšak již v roce 1663 působil v klatovské koleji, kde vzniklo jeho slavné dílo Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého.
Do Jičína se Balbín vrátil opět v letech 1666-1668. O svém druhém přeložení do Jičína napsal svému příteli Aloisu Hackenschmidtovi tato slova: „ Budu se stěhovati opět do Jičína, na místo mi žádoucí a milé, kde jsem se věnoval v úplné tichosti studiím a sepsal jsem svého Arnošta a historii Svaté Hory. Tak veselých dní ani se nepamatuji, že bych byl, kdy zažil.“ Do Jičína se pak vrátil ještě jednou v roce 1679. Za svých pobytů v Jičíně napsal životopis Arnošta z Pardubic, Historii Svaté Hory, k tisku připravil knihu veršů Včelí roj. V Jičíně také začal psát historii jičínské jezuitské koleje, kterou však nedokončil.
Bohuslav Balbín, jehož celá tvorba se nese v duchu pravověrného katolictví, loajality k Habsburkům a hlavně lásky k vlasti, její kultuře a jazyku, psal svá díla do úplného konce svého života. V roce 1683 byl stižen mrtvicí, a přestože nemohl sám psát, ve svém díle pokračoval s pomocí písaře.Bohuslav Balbín, jedna z největších osobností českého baroka, zemřel 28. listopadu 1688 v nedožitých 67 letech.
Balbínovy Rozmanitosti v muzejní sbírce
Součástí sbírky starých tisků Regionálního muzea a galerie v Jičíně je část vrcholného Balbínova díla Miscellanea historica regni Bohemiae (Rozmanitosti z historie Království českého). Balbín původně plánoval, že ve svém díle popíše Čechy ve třech dekádách (částech) a každá z nich měla mít 10 knih. Dílo však nedokončil, vyšlo pouze 8 knih z první dekády a 2 knihy z dekády druhé. První kniha byla vytištěna v roce 1679. Ve sbírce jičínského muzea se nachází první vydání šesti knih Rozmanitostí: 1. dekáda: Liber hagiographicus… (o svatých), Liber parochialis… (o farách), Liber regalis… (o panovnících), Liber epistolaris… (sbírka listin); 2. dekáda: 2 knihy věnované genealogii české šlechty.
Balbínovy knihy byly původně majetkem Musejního spolku v Jičíně. Některé z nich můžete nyní vidět ve stálé expozici jičínského muzea.
Gabriela Brokešová
RMaG je příspěvkovou organizací zřizovanou Královéhradeckým krajem