Drobné nádobky z vitiněveského pohřebiště

Pohřebiště u Vitiněvsi bylo nalezeno a popsáno před rokem 1933 Ing. Jaroslavem Bernardem, přednostou provozu městské elektrárny v Pardubicích. Pohřebiště se rozkládalo na mírném jižním svahu návrší nad železniční zastávkou a silnice jej rozdělovala na dvě části. Lokalita je datována do slezskoplatěnické kultury (10. – 6. stol. př. n. l.). Objeveno bylo nejméně 17 žárových hrobů uložených ve skupinách po 5 a více. Uloženy byly v mělkých jámách, snad pod nízkými mohylami, kdy dna jam byla pokryta vrstvou uhlíků se zlomky bronzových milodarů. Urna a nádoby, ve kterých byly do hrobu vkládány potraviny, byly přikryty mísami či pokličkami. Bohužel se z dřívějších výzkumů nedochovalo mnoho předmětů. Většina z nich je pak uložena v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně v prvním ze sálů stálé expozice zaměřeném na pravěk a raný středověk Jičínska. Mezi předměty je možné nalézt také skupinku drobných keramických nádob označených inventárními čísly 377, 702, 906, 908 – 911.

Miniaturní nádoby

Bohužel jen u některých z nádobek se dochovala čísla hrobů, kde byly nalezené. Hliněná nádobka žlutohnědé barvy a se zploštělým dnem označená inventárním číslem 377 byla nalezena v hrobě číslo XVIII. Drobný džbáneček s výškou 35 mm a páskovým uchem (inv. číslo 702) pak pochází z hrobu VII – 3. Ze stejné skupiny hrobů pak pochází i hliněná mistička. Výška všech miniaturních nádobek z vitiněveského pohřebiště nepřevyšuje 5 centimetrů. Nejčastějším tvarem nádob je amforka či miska. Některé z nádobek jsou zdobené rytými čarami. Podle článku J. Bernarda z Ročenky muzejního spolku v Jičíně 1933 se „chřestítka a malé nádobičky“ vyskytovaly na pohřebišti velmi hojně.

Význam nádobek

Archeologové řadí drobné nádobky mezi funerální neboli pohřební keramiku se zvláštní funkcí. Stejně jako chřestítka byly dlouhou dobu miniaturní nádobky považovány za hračky dětí. Avšak předměty tohoto typu byly objevovány i v hrobech dospělých. Vysvětlení se tak objevuje několik. Miniaturní nádobku, svou hračku, mohlo darovat dítě do hrobu blízké dospělé osoby. Více pravděpodobné je avšak spíše to, že miniaturní nádoby měly jiný účel. Podobně jako chřestítka, která byla využívána jako hudební nástroje či vykuřovadla, nádobky mohly sloužit k zavěšení. Uchovávat se v nich mohly také drobnosti či vonné masti.

Mgr. Martina Pajerová