Astronom Gustav Gruss: Z říše hvězd

Jedním z nejzajímavějších přírůstků z posledních let do muzejní knihovny je dílo jičínského rodáka, astronoma Gustava Grusse, Z říše hvězd. Kniha je napsána podle vzoru Newcomba a Engelmanna, ale uchovala si osobitý ráz, původnost pramenů a jejich zpracování. Kniha Z říše hvězd se svými 773 stranami je plná ilustrací, příloh a tabulek a ještě ve 30. letech 20. století platila za nejlepší českou populární publikaci o astronomii. Toto rozsáhlé Grussovo dílo vyšlo v roce 1896 v Praze ve vydavatelství Bursík & Kohout.

Gustav Gruss

Gustav Gruss byl skvělým matematikem, fyzikem a astronomem. Narodil se 3. srpna 1854 v Jičíně, kde také absolvoval gymnaziální studia. Poté studoval na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. V roce 1877 se stal doktorem filozofie a o rok později dokončil vysokoškolská studia státní zkouškou pro učitelství matematika-fyzika na českých gymnáziích. V roce 1878-1879 působil jako asistent geodézie a sférické astronomie na vídeňské technice. V roce 1880 byl jmenován suplentem slovanského státního gymnázia v Brně, ale již v roce 1881 pracoval v klementinské hvězdárně.

Astronomický ústav

V roce 1892 se Gustav Gruss stává mimořádným a o pět let později řádným profesorem teoretické astronomie na české univerzitě a je pověřen správou astronomického ústavu. Zde se Gustav Gruss zabývá, spolu se svým asistentem Václavem Láskou, hlavně pozorováními proměnných hvězd s velmi významnými výsledky, díky nimž se astronomický ústav zařadil mezi přední observatoře a u nás tak vlastně začal skutečný astrofyzikální výzkum. Mezi další pozorování patřilo sledování komet, meteorů, zatmění Měsíce a další, která sloužila také k účelům pedagogickým. Gustav Gruss na univerzitě také přednášel, a to celých 25 let. Jeho přednášky se vyznačovaly důkladnou přípravou, hlubokým porozuměním problémům z odborného i historického hlediska, ale také vtipem a srozumitelností.

Na počátku 20. století začíná astronomický ústav zaostávat. Jedním z důvodů bylo nedostatečné personální obsazení, převážná část práce – organizační, pedagogická i vědecká – tak závisela na Grussovi, jehož podlomené zdraví se roku 1907 zhoršilo natolik, že nebyl schopen systematicky pracovat. V roce 1914 podává Gustav Gruss žádost o penzionování a odchází do trvalé výslužby. O osm let později, 23. září 1922, v Praze umírá.

Gabriela Brokešová