Rudolf Kremlička patří k předním tvůrcům české novodobé malby. Inspiroval se starými mistry i francouzskou modernou, pokračoval v tradici českého umění, a přestože ho máme zakódovaného především jako malíře žen a ženského těla, je jeho práce mnohem rozmanitější a různorodější, plná proměn a vývojových polarit.
Kremlička se narodil 19. června 1886 v Kolíně, studoval na pražské Akademii u Vlaha Bukovace a Bohumíra Roubalíka. Jejich tvorba však nezanechala v malířově díle významnější stopy. A tak jsou výtvarné počátky Kremličkovy malby spjaty s ovzduším malířské speciálky prof. Hanuše Schwaigra, kam byl přijat v roce 1907. Po vzoru svého učitele tehdy maloval žánrově laděné práce a získával technickou zdatnost. Schwaigrův tradicionalismus obhajoval hodnoty, které moderní vývoj popíral. Kremlička stál v jakési opozici vůči svým spolužákům, nepřipojil se k vrstvě impresionistů a ani expresivní umění Munchovo ho nezasáhlo. K programovým výtvarným výbojům svých generačních druhů, kteří se prezentovali na výstavách skupiny Osma, zůstával stejně nevšímavý jako k ostatním aktuálním proudům moderního umění. V době, kdy Evropou probíhala jedna z nejpřevratnějších revolucí moderního malířství – kubismus, Kremlička studoval v Ermitáži staré mistry. Zaujal jej Tizian, Leonardova Madonna Litta, El Greco a také staří Holanďané – Goyen, Ruysdael, van der Neer.
Žánrové obrázky z venkova se sociálním podtextem vyústily v Kremličkově tvorbě vpravdě až v Mánesovskou touhu vytvořit typ zdravé venkovské ženy, jenž by měl vlastnosti národního ideálu. Svého druhu se jedná o romantismus – dobovou potřebu – obrat k venkovu – až jakýsi programový naturalismus nebo naturismus – obrat daný otevřením propasti smrti a hrůz první světové války.
Rozhodujícím impulzem k nalezení vlastního malířského výrazu bylo pro Kremličku setkání s modelem venkovské dívky z Českomoravské vysočiny v roce 1915. Akcentovala životně mládí a živočišnou smyslnost. Malíř opustil svět starých lidí, ke kterému byl dlouho přivázán tradicí Holanďanů a od této chvíle byl zajatcem myšlenky krásných forem ženského těla.
Téma ženy se napříště stalo ústředním námětem a obsahem jeho díla. V plátnech vznikajících v následných letech rozehrává svůj malířský výraz do podoby, v níž se začínají rafinovaně slučovat prvky jemného senzualismu s vitální smyslovostí. Skutečnost a tvůrčí představa vyúsťuje do svébytné malířské mluvy, prostřednictvím které dovede jako málokterý z českých malířů ztělesňovat typy vesnických dívek, postavy tanečnic odpočívající v tichu divadelních šaten či motivy žen při práci, v intimních úkonech koupání či oblékání. Ženská těla jakoby utkaná ze souzvuků perleťových šedí, něžných zelených a růžových tónů. V bohaté stupnici valérů modulovaných světlem Kremlička pojednává tvary, objemy a prostor motivu. Tu a tam lehce jednoduchou kresbou štětce zdůrazní obrys.
Kremlička vytvořil celou škálu ženských typů – od ženy, která přestavovala prostý život, práci a mateřství až k typu ztělesňujícímu sladkou intimitu krásy, hedonismu a cudnou erotiku. Obraz Věra (olej na plátně, 79 x 74 cm) z roku 1925, který vlastní Regionální muzeum a galerie v Jičíně, představuje typ soudobé sebevědomé ženy. Kultivovanost, umělecká rafinovanost, jistá dávka vyzývavosti, skrytého tajemství, ale i něhy, to jsou charakteristiky, jimiž lze tento obraz popsat. Do muzejní sbírky přešel roku 1950 od Obecní spořitelny a záložny v Jičíně.
Lenka Patková
RMaG je příspěvkovou organizací zřizovanou Královéhradeckým krajem