Vodník Josefa Lady ve sbírkách jičínského muzea

Není snad v Čechách nikdo, kdo by jeho obrázky neznal a nebyl schopen je identifikovat. Obrázky idylické krajiny dětských radovánek a her, „ladovská zima“ reprodukovaná ve stotisícových verzích na pohlednicích či krabicích s vánočním cukrovím, bubáci, hastrmani, ponocní a zvířata s lidskými vlastnostmi. Takový svět, který Josef Lada maloval, dnes neexistuje. Neexistoval ovšem ani nikdy předtím. Lada ho sám stvořil. Měl dar všední události života prožívat jako jedinečné, v chudobné realitě dětství dokázal vidět zázraky. Chalupy s doškovou střechou mu nebyly symbolem bídy a zaostalosti, ale staly se synonymem pro svět harmonie, znakem domova, životních jistot a pozitivních hodnot.

Prostředky, jichž ve svých kresbách využíval, jsou přitom zcela jednoduché – výrazná obrysová linka, barvy v základních tónech palety, neiluzívní prostor a předměty zobrazované jednoduchým znakem. Tyto výtvarné principy jsou příznačné pro tvorbu dětí, lidové obrázky na skle, ale také pro tvorbu moderních malířů prvního desetiletí dvacátého století – Pabla Picassa, Henri Matisse nebo André Deraina.

O malíři

Josef Lada se narodil 17. prosince 1887 v Hrusicích u Prahy, pocházel ze čtyř dětí a jeho otec byl švec. Chodil do hrusické školy, učení ho moc nebavilo, kromě kreslení a přírodopisu. Učil se malířem pokojů, ale tato práce byla pro něho příliš namáhavá a proto se nakonec vyučil knihařem-zlatičem. První dvě kresbičky mu uveřejnil týdeník Máj v roce 1904. Od té doby se živil jako kreslíř a karikaturista, výtvarné vzdělání neměl. Svým bystrým okem, srozumitelným výtvarným jazykem a lehkým humorem si podmanil obecenstvo-čtenářstvo a spolupracoval s mnoha různými časopisy. Brzy se uplatnil také jako ilustrátor a nakonec autor vlastních knížek. Vytvořil koncept užitečné, srozumitelné a výtvarně hodnotné knihy pro děti. Nejznámějšími hrdiny jeho knížek jsou kocour Mikeš a chytrá kmotra liška od starého dubu.

Součástí sbírky jičínského muzea je Vodník z roku 1936. Akvarel o rozměrech 59x41 cm, který byl dne 14. 11. 1950 získán od Obecní spořitelny a záložny v Jičíně, znázorňuje vodníka sedícího na vrbě. Vodník kouří dýmku, ze šosu mu kape voda. Pod hladinou rybníka jsou vidět hrnečky s dušičkami a zlověstně vyhlížející štika. Na obloze svítí měsíc v úplňku a poletují netopýři.

Oblíbená témata

Josef Lada nejvíce maloval zimu, vánoční a velikonoční výjevy či scénky ze života zvířat, které kreslil i na objednávku. Motiv hastrmana a ponocného však byl jeho privatissimem. Oba představují jakési osamělé strážce magických měsíčných nocí. Jeden lidem čas měří, druhý žije mimo jeho dimenze. Víc než přírodním živlem či pohádkovou fantazií byl pro Ladu hastrman živoucí pamětí jeho kraje, bytostí se zvykovým a domovským právem v krajině jeho dětství. Do klidných nočních scén malíř dokázal přenést tajemnou atmosféru a magické světlo měsíčných nocí, všeobjímající klid a ticho, s drobným znepokojujícím akcentem.

Je až symbolické, že poslední obraz Josefa Lady pochází z léta roku 1957 a je jím Hastrman v zimě. Je starý, unavený, velmi osamělý a zdá se, že jeho pohled i mysl jsou obráceny kamsi do hlubin časoprostoru.
Výjimečný charakter Ladovy tvorby je dán spojením mimořádného kreslířského talentu, hluboce pozitivního vztahu k realitě a vnitřní svobody a nezávislosti. Dílo Josefa Lady v sobě slučuje nadčasové práce s příležitostnými, ale přitom je jeho práce konzistentní, vychází ze stejných zdrojů, ze svého stylu, ze sebe.

Mgr. Lenka Patková