V jičínském muzeu je uloženo kolem 200 000 sbírkových předmětů. Na spoustě předmětů se ale již podepsal čas a nejsou v takovém stavu, aby je bylo možné vystavit zraku návštěvníků. Proto se jim musí vrátit stará krása, musí se zrestaurovat, obnovit. A protože je předmětů ve sbírce opravdu hodně, vybírají kurátoři předměty nejcennější nebo ty, které by bez obnovy už moc dlouho nepřežily.
Restaurovaní předmětů je náročný a nákladný proces. Některé předměty dokáží alespoň trochu obnovit sami kurátoři, u dalších je však již potřeba odborný a sofistikovaný zásah. Proto muzea zaměstnávají své restaurátory dřeva, kovu, papíru, pozlacovače a podobně. Ne však každé muzeum tyto odborníky má a musí se obracet na jiná restaurátorská pracoviště. A málokteré muzeum disponuje finančními částkami nutnými k zrestaurování předmětů a potřebuje pomoc v podobě dotací a grantů.
I jičínské muzeum každý rok žádá dotace na restaurování předmětů. Nejčastěji využívá dotace Ministerstva kultury České republiky, a to konkrétně program Integrovaný systém ochrany movitého kulturního dědictví D – Preventivní ochrana před nepříznivými vlivy prostředí. V roce 2019 jsme získali dotaci na zrestaurování opisu Mattioliho herbáře a na další část podmaleb na skle.
Opis Mattioliho herbáře z let 1739 až 1740 je nádherný svazek vázaný v pevných dřevěných deskách, kdysi celých potažených kůží. Díky sdělení autora na konci opisu víme, kdy přesně opis vznik, jméno autora je však bohužel vymazáno. A protože nevíme, jak se toto dílo do jičínského muzea dostalo, jméno autora by nám bývalo mohlo pomoci se o cestě tohoto předmětu dozvědět více. Svazek s nádherně barevně kolorovanými obrázky popisovaných rostlin byl bohužel v takovém stavu, že nebylo možné ho vystavit a ukázat návštěvníkům muzea. Celý svazek byl restaurátorem rozebrán, každý jednotlivý list očištěn a opraven a nakonec byl celý svazek opět zkompletován. Citlivé zrestaurování navrátilo svazku jeho bývalou krásu a opis Mattioliho herbáře tak bude zachován pro další generace.
Druhou částí dotace bylo restaurování 10 ks podmaleb na skle z našich sbírek, datovaných do 1. poloviny 19. století. Součást restaurátorského zákroku bylo vyčištění podmaleb, zajištění vrstvy malby, která byla značně degradovaná, místy zpráškovatěná, někde i setřená. Podmalby byly vyčištěny jednak mechanicky, jednak chemicky, barevná vrstva byla konsolidována a opatřena izolační vrstvou. Na závěr byla provedena scelující lokální retuš, která nahrazuje setřenou malbu a provádí se na papírové podložce. Konzervovány byly také rámy, v případě značného poškození byly nahrazeny rámy novými. Restaurování podmaleb znamená často záchranu v poslední chvíli, mnohdy je však poškození již nevratné.