František Filip, jičínský pekař, písmák a člen mnoha spolků, je zachycen na řadě snímků ze sbírky RMaG v Jičíně. Jedná se jak o podobizny, tak momentní snímky, především od jičínského fotografa Antonína Podlipného. Jeho výraz a tvář je na fotografiích nezaměnitelná, je zachycen poblíž mnoha památek, hrobů na jičínském hřbitově a řady dnes již neexistujících zákoutí Jičína.

Narodil se 25. 7. 1869 v Ostroměři, kde jeho rodina měla malé stavení. Jeho otec, Josef Filip, musel zadluženou chalupu prodat a roku 1879 se rodina přestěhovala do Úlibic a o dva roky později do Valdic, kde se Josef Filip stal kočím v oborském a zebínském dvoře.

František Filip (na vloženém snímku v června roku 1949) chodil nejprve na obecnou školu v Ostroměři, poté do Lužan a Valdic. Poslední dva roky svého studia na obecné škole mohl studovat jen v zimních měsících, protože byl na žádost správce dvora osvobozen od školní výuky, aby mohl pracovat na dvoře za 15 krejcarů denní mzdy. Na studia bohužel nebylo prostředků, a tak jeho učitel marně upozorňoval na Františkovo nadání a doporučoval jeho otci jičínský učitelský ústav.

Sotva František Filip školu vychodil, otec mu zemřel. Na jaře 1884 odešel do Jilemnice, aby se zde u svého strýce učil pekařem. Do Jilemnice šel se svou babičkou pěšky. Řádně se vyučil svému řemeslu a od jara 1888 do konce roku 1889 vandroval podle tehdejšího zvyku po Čechách a Moravě. Již tehdy si všímal významných památek, hrál divadlo, chodil do zpěvu, navštěvoval politické schůze apod.

Začátkem února 1899 se František Filip oženil s Marií Lžičařovou ze Sopotnice u Potštýna a za několik dní, 18. 2., převzal v Jičíně na Novém Městě v domě čp. 145 pekařství po Václavu Reifovi st. Ještě téhož roku se mu podařilo najmout lepší místnost pro své pekařství v domě čp. 172 na Novém Městě. Tento dům v roce 1904 dokonce zakoupil za 6 250 K. Vedle pekárny zde zavedl i malý obchod se smíšeným zbožím.

V roce 1921 ovdověl a po roce se opět oženil, tentokrát s Annou Bradáčovou ze Starého Místa. Z každého manželství se mu narodila jedna dcera. V roce 1933 pro svůj pokročilý věk a lékařský zákaz těžké práce odevzdal 1. října domek a pekařství své dceři Boženě, provdané za pekaře Václava Kráma. František Filip zemřel 31. srpna 1958 v úctyhodném věku 89 let.

Všechen svůj volný čas věnoval František Filip veřejné práci. Po příchodu do Jičína se stával postupně členem řady místních spolků: Občanské čtenářské besedy na Novém Městě (1904), Tělocvičné jednoty Sokol (1905), Muzejního spolku (1908), spolku Lidumil (1920) a Řemeslnické besedy (1927).

Již od mládí se s velkým zájmem věnoval ochotnickému divadlu. Poprvé vystoupil na jevištní prkna již v Jilemnici, pak v Uherském Hradišti a Chocni. V roce 1907 byl zvolen do výboru Občanské besedy na Novém Městě v Jičíně a založil její dramatický odbor. Účastnil se i založení Spolku divadelních ochotníků J. K. Tyl v Jičíně.

V roce 1921 se v Jičíně ustavila organizace Živnostensko – obchodnické strany středostavovské. František Filip byl od počátků až do roku 1938 členem výkonného výboru a také členem obecní samosprávy.

V roce 1923 byl František Filip jednomyslně zvolen členem letopisecké komise. V periodiku Hlas našeho venkova zaznělo: „Kronikář se mění, pan Filip zůstává…jako strážný duch kroniky." Je autorem téměř 200 článků, vzpomínek a zpracování různých etap jičínské historie. Dodnes knihovna muzea uchovává některé jeho rukopisy, obvykle nevelkého rozsahu, a také ručně psanou „Kroniku společenstva pekařů politického okresu jičínského se sídlem v Jičíně", založenou v roce 1928. Jeho charakteristický rukopis najdeme i na mnoha archivních fotografiích, které by bez jeho pečlivých poznámek z velké části ztratily svou vypovídací schopnost.

Mgr. Hana Fajstauerová